Honzova mizerná sezóna

Fujda nemá dobré časy. Křetínský si místo ligy koupil úhlí, Jandač po vzoru Wengera zdecimoval železnou Spartu a Honzovy běžecké výkony nikdo neocení.

Sice vyhrál Novohradský horský maraton, ale to už je podruhý, v horším čase a navíc na jihu Čech. Sere pes.

Navíc nebyl ani na startu, tak bůhví, jak to bylo.

Na Brdský stezce si časově taky pohoršil a i když ho porazil jen bláznivej Maďar, který drží svěťák na 6 hodin, ve výsledcích je až na stránce dva, kterou nikdo nečte.

Místo Fujdy vyhlásili Rosáka.

Snad se mu v další části sezóny povede lépe. Co vím, na konci léta je přihlášený na akci, kde ho snad na fotkách a ve výsledcích uvidíme...

Jsme nejlepší veteránský ultra oddíl. Juniorky bereme.

Jsme v tom trošku nevinně, protože by se určitě našli větší borci. Ale ti kroužili 24 hodin v Turíně na kolečku, a tak jsme mistrovské tituly, které se tradičně rozdávali v rámci Brdské stezky, utrpěli s Fujdou my. Uznáváme, běžecký veteránský tituly jsou spíš ostuda, ty hodnotnější se rozdávají na rybářských kláních, ale na druhou stranu jsme si na sklonku života udělali osobáky, tak proč ne.

Mistrovství České republiky veteránů v ultramaratonském běhu (Brdská stezka 2015)

Hlavním viníkem ostudy je Fujda, protože i když jsme se večer před závodem na pívu jasně domluvili, že poběžíme 4:30 na kilák, abychom byli doma za 3:45, hnal se jak žíznivej junior a jedinej kdo mu utek byl Dan Orálek. Já ho naposledy viděl v kopečkách před Knížecíma Studánkama, a to se ještě musel zdržovat na občerstvovačkách, protože neměli přichystaný pivo. Prej, že většinou ty první pijou ionťáky...

Stává se z nás elitní oddíl, na Novohradském maratonu se taky museli učit, jak se to čte. Abychom udrželi kvalitní základnu, otevíráme nábor. Pro juniorky. Přihlášky s flaškou kotvičníku noste k Hofmanům.

Tempo nám perfektně rozběhl Myro. Dao jenom čuměl, že mu někdo dává po jednom kole 100 metrů. Příště ale bude muset pan  Lorenc v prvním kole ještě přitlačit. Opět mu čtyři hodiny píply v tunýlku ke staďáku, a tak opět bude muset příští rok přijet a trpět. 

Fujda v cíli. 

Papn v cíli

Myro v cíli

Nábor v cíli

Produktové okénko: Osobák se neudělá jen tak. Lví podíl na něm mají i bylinky od dědka Kitla s kotvičníkem. Na trati tě žene, doma dělá dobře ženě.

Kardio záznam

Foto ukradeno od Dao a Bubobubo.

Na Brdské stezce výrazně nejlepší. Soupeři (i kamarádi) si na letos budou muset zvyknout!

Chodím k volbám. Běhám Brdskou. To jsou řevnické občanské povinnosti. 

Opět byl na startu Dao a banda německých ultra běžců. Nechávám je ale běžet. Dan by byl smutnej, kdyby nepřiběhl první a nemohl si všechny vyfotit, kluci německý se zase táhnout takovou štreku, a porazit je, by nebylo správné. Abych ty ostatní neporazil o tolik, střílím první pětikilák pod dvacet, abych se zatavil. Povedlo se a v kopci z Řitky se krásně trápím. Až do 25 km se flákám sám na pátém místě a hlídám si tempo tak, abych si mezičasy zapamatoval, protože s novejma hodinkama neumím (25 km - 110 min, 40 km - 180 min). V seběhu do Dobříše mi chybí moje nový Fischerky, takže se na mě dotahuje nějakej minimalista s modrejma Inovejtama a strašně s nima plácá o zem. Říkám mu, že ruší ptáky v oboře, a tak se ukázňuje. Za odměnu s ním chvíli běžím, ale na 35 km si raději jdu do krmítka na Colu a nechávám ho běžet dál. Jakožto fanoušek TEMPA  názorně na občerstvení na 40 km ukazuji, jak se to má dělat. Přejít do chůze, nespěchat a když vidím, že pořadatelé mají pod pultíkem plasťáka Kozlíka, dělám jim radost a jeden kelímek si s nimi dám. Poslední desítku už jdu na krásu a ze slušnosti před sebe pouštím pár veteránů. Výsledný čas 3:52 není žádná sláva, ale já vím, že jsem to mohl zaběhnout výrazně lépe, ale holt mám úctu k soupeřům.

Brdská - opět boj s bláznem

Tenhle závod prostě miluju. Běží se kousek za barákem, nemusím hned od startu někam spěchat (ano přiznávám, jsem zpomalenej), ale hlavně ho běhá spousta pošuků (nic ve zlým, podle mě je to krásný slovo), díky kterým těch 50 kiláků uteče jako nic. Letos bohužel nebyl na startu pán s ledvinkou, ale německá většina byla jako vždy při síle, a tak jsem se těšil, že to nebude zase jen o běhu, ale stejně jako v minulých ročnících, si odnesu fůru Erlebnisse. A taky že jo.

Vybíháme. Do předu jde Dao a další dva sebevrazi. A za nima magor v tílku, elasťákách a džínovejch šortkách (šourkách). Šmajdá, z kapes mu padej bonbóny, divně se kývá... Asi nějaká sázka, po kiláku zhasne jak kančí světla. Hovno. Až na Kytínskou louku (14 km) šmajdá a trousí bonbóny před náma. V kopci naštěstí šmajdá pomaleji, a tak se s bráchou dostáváme před něj a na Stožci (22 km) už o něm nevíme. V seběhu do Dobříše se trošku flákáme, ale ne moc, a ten parchant nás normálně dotahuje. A co víc. U hájovny (35 km) vůbec neobčerstvuje a jde před nás. A já najednou chápu, proč jsem po cestě viděl poházené flašky Gatorade a k čemu ty šourky. Ten blázen na nich měl našitý takový speciální kapsy, do kterých si cpal plný flašky. Teda ne do všech, protože v některejch měl bonbóny. Protože si to s ním přihasili ještě další dva borci, začínám bojovat.Chvilku se mi zdá, že ho dostanu, ale s postupujícími kiláky mu přestávaj šourky padat (pije a ztrácí bonbóny) a mně tuhnou stehna. Jelikož neobčerstvuje ani před seběhem do Mníšku (45) km), je mi jasný, že ho nedám a že Brdská bude zase s ostudou. 

Vyhrál Dao za 3:17, já si doběhl pro nejhoší čas, co jsem tu kdy zaběhl (3:55), a tak jsem si nezasloužil ani míč, který jsem si vždycky přivezl za 3 místo mezi "mladíky" do 35 let. Bráchu jsem naštěstí odrovnal darovanýma kompreskama, který mu uškrtily lejtka, a já tak byl aspoň nejlepší z Řevnich!

 Do šour(t)ek si nacpal Gatorade a už jsem ho nedal.

 Pánovi v letech (poklona) jsem s vypětím všech sil oddolal.

Brácha uškrcenej kompreskama.

Ultramarathonmetrosexuál.

Foto&kláda od Dan Orálek

Kdyby běžel v pumpkách, bylo by to zlato?

Sezóna ještě ani pořádně nezačala a klacky.cz slaví první kvalitní výsledek. Fujda se stal vícemistrem republiky v ultramaratonu veteránů. Jak k tomu mohlo dojít? Prostě 4 hodiny cupital a mudroval jako každej správnej vetoš a bylo to tam. Ale postupně.

Trať je to pěkná, ale ten závěrečný seběh je peklo.

Před třemi roky jsem běžel Brdskou stezku, protože byl volný víkend a bylo to za barákem. Protože to byla slušná ptákovina a partička podivínů, co se ráno seberou a běžej 50 kiláků po Brdech, v lecčems připomínala psychopaty z OB, zopakoval jsem si to i minulý rok. A letos se k mně přidal i Fujda s Paclošem.

Příprava nebyla nijak speciální, jenom jsme spolu ve středu šli 3x2 kilák a v pátek si u nás v hospodě dali 5 Kozlů, půl kila žebírek a domluvili se, že rozběhnout první pětikilák za 19 min jako já minulej rok je prostě blbost. I když blbost spíš bylo, že jsme si nedali ještě jednoho Kozla, protože pak už bychom asi neváhali a šli o patro výš na disco, kde hrál tenhle pátek Olda Burda a podle toho co se tam začalo slejzat to vypadalo, že nad ránem by se sklízel rybízek jedna radost. A mě by teď tak šíleně neboleli nohy.

Ale zachovali jsme se zodpovědně, v dvanáct to zatáhli, sjeli jednoho kouzelníka a upadli do kómatu, z kterýho nás v šest ráno probral budík.

Jako každý ráno i tohle bolelo.

Ráno každej natlačil kafčo, dvě buchtičky, Pribiňáka, natáhli jsme klacky a kompresky (Pacloš FC Barcelona venkovní sada) a v osm ráno už stáli na startu. První divácké kolečko na oválu je pohodička, ale jakmile se vyběhlo na silnici směr Řitka, začali za to někteří pěkně brát. Zejména blázen s trenkama ze stánku, bavlně a ledvinkou kolem krku. Jsme ale v klidu, protože je jasný, že za 200 metrů vytuhne nebo se uškrtí. Navíc mi přeci půjdeme první pětikilák mezi 21 a 22 min. Takže žádnej spěch.

První pětikilák típeme za 19:58 a blázen s ledvinkou se nám s první skupinkou stále vzdaluje. Na šestém začíná pěknej kopec. Nějak se na ten hřeben vydrápat musíme. Pacloš si dle předsevzedí drží pomalejší tempo, nám to s Fujdou do kopce docela ťapká a dotahuje dokonce i blázna s ledvinkou. Já se nakonec dotahuju i na mého oblíbeného prošedivělého Němčoura, který mě každý rok totálně odrovná v seběhu do Dobříše. Držím se za ním a modlím se, aby jako minulý rok nestáhnul zničehonic gatě. Letos to bohužel bylo obráceně...

V seběhu po druhé občerstvovačce (16 km) na mě začíná dotírak nejenom Fujda, ale i ranní snídaně, takže v momentě kdy mě Fujda míjí, skáču do škarpy a buchtičky s džusíkem jdou ven. Dalších 9 km se tak na něj snažím stáhnout prosr... 45 vteřin. Jenomže on zase stíhá prošedivělýho Němčoura, takže to jde ztuha. V kopci na třetí obřerstvení (22 km) už ho mám na 20 vteřin. Jenomže on se v seběhu drží Němčoura, takže mi zase trošku cuká. Němčour je ale fakt neskutečně rychlej, takže když ho Fujda nechává být, dotahuju ho. Mezičas na 25 km típeme za 107:36 což je o dvě minuty pomalejší než minulý rok. Když už jsem téměř vedle Fujdy, musím zase do škarpy a zbavuju se i posledního zbytku snídaně. Scheisse. Nebo spíš Durchfall.

Letecký seběh za Němčourem ale Fujdu odrovnal stejně jako mě v minulých letech, takže 30 km típeme už zase spolu (128:54) a pro Fujdu začíná 10 km utrpení, než doběhne na občersvovačku na 40 kiláku, kde dostane banán se solí a pivo, doběhne ho tam Pacloš a spolu pak pokračují vstříc druhému fleku z MČR veteránů. Což ale samozřejmě nevědí, protože ani nevíme, že to nějaké MČR je.

Já se v tu dobu drápu k poslední občerstvovačce nad Kytínem a vím, že mě čeká to nejhorší z celé trati. Posledních 5 km dolů do Mníšku. Že to ale bude letos tak hrozný, to jsem fakt nečekal. Musím to jít na indniána za 27:18 a těsně před cílem mě úplně lehce předběhne chlápek ročník 1955.

Nakonec čas těsně pod 3:50 a zhoršení o 8 minut. Ale stačí to celkově na šestej flek a v juniorech (do 39 let) na bednu. Do dvou minut finišuje blázen s ledvinkou. Protože se všude válej jenom Němci a Slovinci, navazuju kontakt. "To se ti s tou ledvinkou neběží blbě?" "Ne, jsem zvyklej. Já takhle běhám u nás doma po Krušnejch." Tomu, že zná Tojnárka, že už má Brdskou zaběhlou za 3.34 a maraton za 2:40 už se vůbec nedivím a s díky odmítám, abych za týden přijel do Děčína, že je tam parádní 100 km pochod. Prej celý nepoběží, jenom některý úseky...

Za deset minut dobíhá Pacloš a kousek za ním Fujda. Chvíli se válíme a nechápeme, jaktože ty dědci vokolo jsou tak v pohodě. S vypětím všech sil se dotáhneme jak děvky po celodenní směně do sprchy, kde se vracíme aspoň trošku do života. V jídelně pak už je dávno zasedlej blázen s ledvinkou a hlásí, že maj perfektní Svijany. Tak si je dáváme a čekáme, až mě vyhlásej, abych stejně jako před rokem domů dovez míč.

Bez piva medaile nejsou.

Když už mám míč a vypadá to, že je konec, začnou vyhlašovat MČR veteránů v ultramaratonu a na druhým místě najednou hlásej "Jan Fujáček Klacky CZ". S Paclošem řveme, blázen s ledvinkou tleská a Fujda by se nejraději propadl hanbou.

Pak už jenom zatleskáme i my bláznovi za druhej flek do 49 let a jedeme domů.

S taškou přehozenou jako Ondra Vesecký opouští šampion stadion.

Výsledky budou zde asi tak za 6 - 10 měsíců.

Redbull Brdská Stezka Soundclash

Na AR závodech je fajn to, že se na ně nemusí trénovat. Protože na závod dlouhej 50 a více hodin prostě nenatrénujete. Buďto to máte v sobě a nebo je prostě občas nutný dělat kokotiny jako jet na kole na vícedenní, tam lejt, běhat, nespat a bicyklovat zpátky. Pak má tělo šanci si osvojit fungování v trošku nestandardním režimu.

Takže když se naskytla dvojkombinace večírek v SaSaZu na RedBull Soundclash a druhej den brzo ráno start Brdský stezky (50 km), bylo rozhodnuto.

Večírek se kurva povedl a příští rok na tenhle hudební battle určitě zase vyrazím. Ač jsem fandil Mankáčům, tak musím přiznat, že Tataboys s Mardošou (aka Tyčkou), si vítezství zasloužili. Jejich Kluci kde jste? jako Born Slippy byla šlapárna se vším všudy.

Po třech hodinách spánku a s hučící hlavou ("pijeme redbully, hučí nám v kebuli"), je jasný, že organismus bude při závodě trpět a vo tom to je.

Na startu to klasicky smrdí emulsí. Podezřívám choroše, že jim to dělá dobře, protože jinak nechápu, proč to furt na sebe matlaj. Ekl...

První pětikilák (19:09) si cupitám v první skupince, ve které se výhradě šprechtí. To mi je ale jedno, přehrávač jede na plný volume a láduje mi do škeble beaty jak se patří. Ve stoupání na brdskej hřeben dědci nasazujou a na mě jde sraní. Seru na ně a v klidu si prdím ve svém tempu. V táhlým klesání do Kytína se na mě dotahuje nějaká trojička. Šupajdí jim to teda pěkně dědkům, zavěšuji se za ně a na 15 km jsme za 63 min. To je slušný tempíčko a horko těžko se v tomhle vláčku držím. A najednou ... Dědek vytahuje z trenek anakondu a začne za běhu močit.

Po tomhle čísle se už skupinky neudržím a běžím si dál svoje tempo. Ve sluchátkách táhnou burlaci svoje lodě proti proudu, sluníčko svítí, kiláky odsejpaj a najednou zase ten dědek... Tentokrát hups za zatáčkou dědek běží s trenkama u kolen a vytírá si zadek. No to mi ho teda vyndej... Zvedá se mi kufr i tepovka, tempo klesá.

Na dvacátým to ale na mě přichází jako na dědka. Ale v klidu si típu mezičas 104:16, lezu do křáčí a zasedám. Dědka už jsem od tý doby naštěstí viděl až na vyhlášení.

Seběh do Dobříše okolo obory Aglaia jsou rychlý kilometry, ale bolej. Stehna už jsou načatý a otřesy jim dobře nedělaj. Byl to ale rychlej pětiklák. Jsem v půlce, rozběhnuto na 3:30. A sakra. To bude bolet. A taky že jo. Naštěstí ostatní trpí víc a i když další pětikiláky už chodím nad 22 min, tak předbíhám pár trosek.

Bejci pořadatelé změnili oproti roku 2008 když jsem stezku běžel trať a tak když už si myslím, že to stlačím pod 3:40, přichází kopec a 500 metrů navíc (GPS nelže!). Nakonec 3:42 a jakžtakž spokojenost. Porazilo mě spousta dědků, ale v kategorii do 39 let to stačilo na třetí místo a parádní beach soccer balón.

Nakonec nejsem ani moc rozšvihanej. Holt redbull dává křídla!