Ve středu v deset na náměstí v Kadani řekli start a v pátek večer na nás čekali v cíli v kempu Prunéřov. A co se mezitím při Czech Adventure Race dělo? No byla to zase pěkná sranda. A dřina.
Úvodní prolog v Kadani napověděl mnohé. Berghausové bude zase pěkně rychlí, bude vedro a kopce a klacky budou mít problémy s orgánama. Taktiku na prolog s pracovním názvem "venčení Fujdy" už máme nacvičenou a opět jsme začali dobře. Trošku nás akorát rozhodila kadaňská policie (zejména její významný představitel v obleku a s funkcí), který nás držel pod uvolňujícím se betonovým blokem, že tam nemáme co dělat, že každou vteřinou spadne. Domluva s ním byla jako s každým cajtem (žádná), takže jsme po dvou minutách odmítli jeho verzi Pomáhat a chránit, došli si těch deset metrů, co nám zbývalo ke kontrole a pokračovali dál.
Na první trek jsme vyráželi 5 minut za Berghausem, v zádech s Adidas Terrex a Garminama. I když jsme šli podlahu, tak jsme Berghaus nestahovali, naopak Adidas se na nás na druhé kontrole dotáhli na půlminuty. Ale začali pomalu vařit motor a nám další postup sednul. Nejřív jsme dole v Klášterci doplnili vodu v minerálním pramenu a pak se nám podařilo postupem přes sad urvat Adidas a stáhnout zase na pět minut Berghaus. Tempo nám na dobře zvoleném postupu rozjel děděk v Tranzitu, který nás zprvu v sadu honil a povzbuzoval klaksonem. Když jsme mu za to chtěli poděkovat, tak že prej tam nemáme co dělat. Ale když viděl, že s námi toho asi moc nezmůže, popřál nám hodně zdaru a prej máme přelejzat bránu opatrně. Na osmičku přišla naše AR chvilka slávy, když jsme se lepším postupem dostali před bohy z Berghaus a do cíle treku přišli první.
Na lodi a lezení jsme ze slušnosti pustili Berghaus před nás, na lezení si tradičně dali nejvíc bonusových koleček (letos byla voda krásně teplá), ale ostatním jsme nedali ani čuchnout. Fujda není žádnej romantik, takže ho to pádlování při měsíčku moc nebavilo a hrozně hnal. A my museli taky.
Brusle a malý trek byly fajn. Teda aspoň pro mě, který dělal, že mapuje a celý tahání kopce nechal na bráchovi. Jenže ten hnal tak šíleně, že kdybych ho vystřídal, tak bych jen zdržoval. Berghaus byl již tradičně čipernější v depu a rozestup se zvětšoval...
Výjezd na bruslích na kopec. Taky fajn zábava.
První bike bolel. Aby taky ne. Pěkně od vody v Kadani na horu do tisíce, pak zase pěkně zpátky dolů, nezapomenout na kopec z Jáchymova na Božák, v kterým mi docházej převody i v autě, prostě poctivá etapa, často došlo i na večerníčka nebo rovnou na tlačení na Bábíka. Brzy jsme šli do kytek a jak začalo vylézat sluníčko, dali jsme si 10 minut power nap a hned se jelo líp. Sjezd od větrníků do Kadaně byl neskutečně dlouhej a nechápu, jak jsme ho ráno mohli vyjet. A už vůbec nechápu, jak jsme ho mohli vyjet i další den ráno.
Druhý trek s vloženým Bols krosem a bruslema nás poslal dvakrát na lopatky - dvakrát jsme totálně vyřízení museli na 10 minut zalehnout a zavřít oči. Poprvé hned na další kontrole za Bols krosem, který byl letos na hodinu a půl a Bolsovi jen zářila očička, jak se mu závodníci v aréně trápí. Podruhé po bruslích, kdy jsme zalehli na toxickou půdu chomutovské periférie. Ale jinak jsme si trek dávali, i na tradiční utopence došlo, a protože Adidas se uvařil a vzdal, už jsme začali jít hodně takticky a hlídali si druhou pozici. No prostě to začali trošku flákat. Ale zase ne moc, protože třeba překrosení pole plnýho krav a jejich bejčků, nás dost motivovalo. Poslední asfalt směr depo, ale už byl pěkně líný a mám pocit, že minimálně dva z nás to celé prospali za chůze.
Estim a cigareta po Bolsu...
Druhé kolo začínalo nám už dobře známým kopcem k větrníkům, takže jsme před ním šli raději ještě na 30 minut zchrupnout. No letos jsme toho naspali fakt neuvěřitelně. Od větrníků to ale bylo krásné vození se po Krušných horách. Sjezd k Litvínovu na štolu stál za to a ta hrůza zpátky tak nějak k AR patří, aby i hlava si pěkně užila.
Na poslední disciplínu
orientační běh nás vyhnali Horkýže Slíže a měli pravdu, že to bude hustý. Čtyři hodiny práce a v závěru dokonce i stresík, abychom nezatměli. Ale všechno jsme zmákli, na poslední kontrolu skočili z můstku a po 59 hod a 25 min jsme mohli v cíli bouchnout šáňo jako druzí v pořadí.
S druhým místem jsme samozřejmě spokojení, nejsme žádní Amíci. Fyzicky i navigačně se nám dařilo, dokonce jsme se ani nemuseli ptát na cestu spolupořadatelek dobrovolnic, které byly téměř na každé důležité odbočce.
V depech z nejrychlejších nejsme. Možná se příliš rozmazlujeme. Ale zase spěchejte, když pivko s přesnídávkou si doma dopřát nemůžeme.
V pátek večer startoval Mini Adventure, kde klacky více než důstojně reprezentoval Myro s Křižákem, kteří si ze soupeřů udělali trhací kalendář. Myro si teda udělal trhací kalendář i ze svý ruky, ale o tom určitě napíše sám, jenom co se probudí z narkózy.
