Na Brdské stezce výrazně nejlepší. Soupeři (i kamarádi) si na letos budou muset zvyknout!

Chodím k volbám. Běhám Brdskou. To jsou řevnické občanské povinnosti. 

Opět byl na startu Dao a banda německých ultra běžců. Nechávám je ale běžet. Dan by byl smutnej, kdyby nepřiběhl první a nemohl si všechny vyfotit, kluci německý se zase táhnout takovou štreku, a porazit je, by nebylo správné. Abych ty ostatní neporazil o tolik, střílím první pětikilák pod dvacet, abych se zatavil. Povedlo se a v kopci z Řitky se krásně trápím. Až do 25 km se flákám sám na pátém místě a hlídám si tempo tak, abych si mezičasy zapamatoval, protože s novejma hodinkama neumím (25 km - 110 min, 40 km - 180 min). V seběhu do Dobříše mi chybí moje nový Fischerky, takže se na mě dotahuje nějakej minimalista s modrejma Inovejtama a strašně s nima plácá o zem. Říkám mu, že ruší ptáky v oboře, a tak se ukázňuje. Za odměnu s ním chvíli běžím, ale na 35 km si raději jdu do krmítka na Colu a nechávám ho běžet dál. Jakožto fanoušek TEMPA  názorně na občerstvení na 40 km ukazuji, jak se to má dělat. Přejít do chůze, nespěchat a když vidím, že pořadatelé mají pod pultíkem plasťáka Kozlíka, dělám jim radost a jeden kelímek si s nimi dám. Poslední desítku už jdu na krásu a ze slušnosti před sebe pouštím pár veteránů. Výsledný čas 3:52 není žádná sláva, ale já vím, že jsem to mohl zaběhnout výrazně lépe, ale holt mám úctu k soupeřům.