Klacky perfektně připravené na sezónu 2017, reprezentace nikoli.

Sezóna 2017 na krku, objemy po zimní přípravě naplněny. Tedy jak u koho. Zatímco klacky.cz mohou být se svými výkony na počátku roku spokojeny, reprezentace v adventure závodění se nepředvedla. Její výkony jsou malátné jak Příbram. A znáte ten vtip.

Prodavačka v příbramské Bille k zákazníkovi: Body sbíráte?

Zákazník: Smutný pohled.

První konfrontace přišla na K70, kde se do ambiciózního týmu TJ Packa Praha B vecpal Kurcák, který naprosto nepochopil svoji úlohu a tahal čelo družstva. Kdo to kdy viděl! Tým tak nemohl dopadnout lépe než 15. To my jsme s Mirkem moc dobře věděli, jaká role nám v družstvu Zdravotníku náleží, z pozice stoperů organizovali hru před námi a desítka nebyl žádný problém.

Z adventurových závodníků podal slušný výkon jen neprávem podceňovaný Hvězdář (9. místo). Z toho jediného jde před začátkem sezóny strach.

Slušně ještě zaletěl Duk...

O týden později mohli reprezentanti napravit pokleslý dojem na legendárním klání Brutus Extreme Orienteering. Kurcák zde již správně přijal svoji úlohu a dle pravidla, že tým má být na dohled/doslech, halekal povely na Báru z uctivé vzdálenosti. A hned to přineslo zlepšení.

A sem... Sem jsem vůbec nemusel, navigoval jsem z tohohle kopečku..

Zato naše nejlepší AR dvojice... V sobotu doběhli moc pozdě, v neděli zase brzy a na třetí místa tihle kluci zvyklí nejsou...

Fotka divná... Ale Jardovi prý odešla stehna.

My jsme nestačili na Sádla s Koťasem, asi jsme se moc kochali, protože jinak jsme byli výrazně lepší. V sobotu jsme cupitali 51 km a v neděli 37. A hned běžecký součet od začátku roku vypadá lépe.

Stařecká demence napadla klacky

Že už nejsme žádný ohebný proutci, ale kůrovcem prožraný klacky jsme před letošním Brutusem tušili. Ale že je napadená i hlava, s tím jsme ještě nepočítali.

V sobotu se napadení mozku ještě nijak výrazněji neprojevilo. To, že jsme zapomněli, že sedat si ke stolu s Blouďasem není dobrý nápad, nelze přičítat věku, protože tuhle chybu děláme už několik a nepoučitelně ji budeme dělat dál.

Demence se přihlásila o slovo až v neděli. Drobnosti z úvodu trati kdy jsme slepě chodili kolem lampiónku nebo v údolí přehlédli asfaltovou cestu jsme přičítali časnému vstávání a poslední objednávce, která se 3x zopakovala. Úkazy ze závěru závodu jsou ale varující.V tu dobu už jsme sbírali jen kontroly, které jsme znali z minulého dne. I tak jsme to dokázalo slušně zazdít.

Nejdřív jsem ztratil kartičku. Asi jsem štrachal prášky na tlak nebo co, ale když se mě brácha na cestě v údolí zeptal, za kolik bodů je další kontrola, najednou jsem kartičku neměl. No nic. Čelem vzad. Hlavně tu nepotkat Blouďase, to by bylo řečí. Blouďas to nebyl, a bez řečí to nebylo. Tojnárek mávající mojí nalezenou kartičkou se jenom tetelil.

Poděkujeme, sklopíme uši a rychle mizíme. Do špatného údolí. I když už jsme tu včera běželi. Zdá se nám to divný, ale věřit se nám tomu nechce. Takže se mrcasíme 10 min do špatného kopce.

I s touhle kktinou máme furt dost času posbírat zbylé tři kontroly. Pícháme první, druhou, sakra kde je ta pěšina ke třetí? Brácha si myslí, že je to hned za ostrou zatáčkou. Mně se to nezdá, vždyť včera to byla docela velká cesta. Běžím dál až k cestě do údolí. To je ona! Nebyla... Chvilku se snažíme si kontrolu vymodlit na špatném hřbetu, ale naštěstí už máme málo času, tak to brzy balíme směr cíl.

V cíli dostaneme polívku, kterou rozkoušeme i s protézou a vyhrajeme slušivý ponožky na křečový žíly. To budou báby v DD koukat!

Ať žije ročník 1955!

Každý má někde svoje Vizovice, kde jsou známí a ne pijavice.

Budím se s Flerety na rtech. Asi si je notoval Tojnárek, když mi v pět ráno spadnul do postele. Zkouším hlavu. Super. Bolí míň jak včera. Trošku jsme do do toho včera s Ludvou šlápli, abychom se otestovali a asi jsem u toho zapomněl pít a večer mě na baru třeštila palice, jak kdybych tam seděl od středy. Evidentně ale Kozel a slivovice zafungovaly dobře.

Za hodinu a půl startujeme, začíná ranní chaos. Tojnárek je ale kámoš, ještě v džínách dospává na kavalci, a tak se v chatce motáme jen v pěti.

Půl hodiny před startem dostáváme body. Vymyšlený to máme rychle. Jdeme na druhou stranu než včera a jako již tradičně v protisměru než brácha s Plechem.

Letos je to všechno jednoduchý. Nic jiného než MS v Laponsku se nepočítá. Plán na Brutus byl naběhat za víkend (6 + 5 hodin) stovku. A porazit bráchu samozřejmě. Když jsme ale v pátek dostali mapu s kontrolama, stáhli jsme ocas. Stovka je v těhle kopcích a těžkém terénu nereálná. Pravidlo o bonusových 100 bodech, když za oba dva dny sebereme všechny kontroly, ze začátku moc nechápeme, pak nedokážeme vypočítat a při plánování v sobotu ráno zapomeneme. Nicméně zpětně uznáváme, že blbej nápad to nebyl a kdybychom si v sobotu trošku zaběhli pro k 110 a obětovali 60 bodů za 125 a 126 pod Kamínkama, tak bychom si ten bonus za oba dva dny sebrali.

Kontroly nám v sobotu naskakovaly, divočáci u k. 112 nám udělali pěkný tempo a když jsme na čtvrté hodině kousli tříkilometrový stoupání po Baťově dálnici, museli jsme být spokojení, protože jsme byli první v chatce a mohli vyplýtvat teplou vodu. Nakonec z toho bylo 51 km do dálky a 2152 m do kopce.

Neděle nás poslala na východ, kde to bylo o poznání běhatelnější, takže i přes vlažnější přístup, tempo ze soboty vydrželo a nějaký kiláky naskákaly. Plán jsme nesplnili o pět kilometrů, v Laponsku na sebe budeme přísnější.

Ve finále ale kiláky a body byly druhořadý, protože nakonec se vždy sčítají jen zážitky a ty Brutus čepuje vrchovatě.

Úplně ten první v roce 1998, který se běžel jen v sobotu, byl legendární a je to jeden z mála závodů ze kterého si schovávám mapu. Fanda to celý běží s půllitrovkou coly v ruce, do cíle šíleně dlouhý postup, na vyhlášení mraky slivovice, Fleret a pak bosé courání po Vizovicích v čerstvě napadaném sněhu. To mi z makovice už nikdo nevymaže.

Letos se mi do paměti zařízne historicky první OB kontrola u památníčku a hlavně ročník 1955, kteří to celé na Bunči nejen skvěle uspořádali, ale taky oslavili a smekám klobouček, jak tihle BT junioři umějí žít.

Díky a už se těšíme na další oslavu!

KDYŽ SE S VÍNEM PROBOUZÍ DEN

JEN JÁ A TO VÍNO TADY SEM

JÁ VČERA S VINEM ŠEL JSEM I SPÁT

- A TO MÁM RÁD

PO VÍNU A PO SLIVOVICI

JAKO BALÓN JA MÁM MAKOVICI

STEJNĚ SI MUSÍM ALE PANÁKA DÁT

- JÁ TO MÁM RÁD

TAM KDE LEŽÍ VIZOVICE

TAM JSME PŘECE MY A SLIVOVICE

A DOBRÝCH LIDÍ CO MÁM TU ČEST ZNÁT

CO JE MÁM RÁD

TAM VYCHÁZÍ TRNKY BRNKY

V LESÍCH JSOU JAK ŽIRAFY TAK I SRNKY

TAM TI NIKDO ŽIVOT NEBUDE BRÁT

JENOM O JÁTRA SE MUSÍŠ BÁT

TOUHLE PÍSNÍ CHTĚL JSEM JEN ŘÍCT

ŽE JSOU MÍSTA, KDE BUDE VÁM LÍP

KAŽDÝ MÁ NĚKDE SVOJE VIZOVICE

KDE JSOU ZNÁMÍ A NE PIJAVICE

Produktové okénko:

Hadry a boty už máme nakoumaný. Ladíme jídlo a povzbuzovadla. Ludva si v sobotu rozmíchal do pití Kitla a od 4. hodiny jsem tahal za kratší provaz. V neděli jsem i já zakitloval a byla do jízda. Do Laponska pošilháváme po chlapácké verzi s kotvičníkem. Ať maj i doma radost...