Ani v cíli nemáte vyhráno

Snad by ani nemohlo přijít jaro, kdybychom nejeli Krkonoškou 70. Jako vždy jsme o tom více mluvili než trénovali, ale protože už jsme starý zkušeňáci, vůbec nás to neznervóžnovalo. Vždyť to není ani těch 70.

 

Letos jsme postavili tým bez reprezentantů, výzkumníků a podnikatelů - takový klidný neambiciózní mančaft. Přesně jak to mám rád a jak k dokonalosti dovedl Steven Bradbury.

Do stresu nás nedostala ani podlost pořadatelů, kteří nám dali dvojku a jistě se těšili, jak nás zase budou vyvolávat: "Dvojka na start! Za pět vteřin! Kde máte pátýho!" Jenže letos jsme nenechali nahoře na chalupě čísla, ale Demonga, takže jsme byli na čáře včas a ještě stihli pár vtípků do kamery.

 

Nahoru na Pláně jsme se nehnali, a tak jsme...

povzbudili horolezce Kubatika,

zatleskali padáčkovi,

rozjeli vítězné tempo Raďasovi, 

pochválili za pěkný hadry Blouďasa,

nasrali Kurzáka,

a rozesmáli jablonecký vetoše.

Na Říčany už jsme nečekali, to by začali lítat zelený a to by nebylo dobrý.

Protože jsme ale přijeli přeci jenom závodit a ne se jen nažrat gelama jako Tesláci...

 

... od Plání jsme za to vzali a i když to už na bednu nestačilo, desítka to byla a to se počítá. V cíli jsme udělali radost pořadatelům, protože Fujda se rosekal na sjezdovce a když se sbíral, tak se na celý Svatý Petr neslo: "Dvojka, kde máte pátýho".

Jenže v cíli jsme ani náhodou neměli vyhráno...  Sluníčko svítilo, Koop. křesílka se nabízela a Lorenc měl plnou šrajtofli. Jedno je povinnost, druhý na žízeň, třetí na chuť, čtvrtý na náladu, páty na odvahu a když byl Jan Hruška třetí v M19-29 na 50 km, bylo potřeba tam poslat i tři hrušky. Fujda pak předvedl ještě bravurní záda při nasedání na lanovku, a tak jsme se na chulupě zase shodli, že K70 byla opět výživná.

Díky Fujdovi, Myrovy, Voitoiovi a bráchovi za perfektní závod. Za rok zase.