Šok! Brácha mě vyměnil.

Že spolu poběžíme ME v rogáči ve Španělsku jsme se domluvili dávno na podzim a já dřel jako nikdy. S LU2 jsem si šel do rychlosti (i žaketu) při HROBu, při P100 si vyzkoušel dlouhej finiš, založil si transparentní tréninkáč, s Lorencem se naučil nevzdávat, na J50 zapracoval na odrazu a cejtil, že jsem nejlepší jak Žito.

Jenže do Španělska brácha odjel s nějakým Japoncem Takyjakonakaši. Ten to hned od začátku dost chladil, že prý má v průduškách půlku Fukušimy. Do kopců sýpal jak důchodce táhnoucí se z Kauflandu a z kopce ho bolela záda. Párkrát se pokusil jít do čela ve fikačce v lese, ale protože každá odbočka z cesty do lesa byla vykoupena roztrženými klacky a časovou ztrátou, stáhl se a když mu dosloužila čelovka, raději o půlnoci zkolaboval, zamotal se do alobalu a hledal sílu v deliriu.

Japonská hrdost mu nedala navázat se na špagát a tak pěkně trpěl dalších 12 hodin, aby si dobře pamatoval, že pýcha jenom bolí. 

Plán sebrat všechno se definitivně sesypal ve dvě ráno na 85, kdy si Japonec prosadil variantu s vynecháním 46 a 35. Protože se ale pořád hrozně táhnul, došlo i na vynechání 48, 39 a 68 a cípu 37, 72 a 44, kam se teda ani bráchovi moc nechtělo. 

I přes tragickýho Japonce z toho byla málem placka, stačila vzít jenom 69 která byla sotva kilák zabíhačka po rovině. Škoda.

Co z toho plyne? Příště místo Japonce radši čokla na dogtreking.

Číselné summary:
- 123 km po postupu (78 km po čáře)
- převýšení 2840 m
- mapovýc chyb: 3+3+2=8 min
- postupových chyb: 2+2+3+3=10 min
- zbytečné fikačky v křoví: 5+7=12 min
- chyby celkem: 30 min (2 %)