Jak nás školili na mrazivém panákáči

K letošnímu alkotreku jsme nepřistoupili s pokorou a zle za to dostali za uši. Nejdřív jsme si vymýšleli s termínem. To ještě přešel pořadatel Pakuo jen mručením. Pak jsme dorazili do Bránické nádražky v běžeckém, což nám už dal Bóža sežrat dost nahlas. Ale to nejhorší nás teprve čekalo. Namyšleně jsme s bráchou vystoupil v Klínku s plánem, že sebereme jedničku, trojku, dáme s Myrem a EPO klukama pivo ve Spáleném mlýně, pak dáme přeběh na sedmičku a osmičku, vyrveme Blouďase ze spárů rodiny a bouchneme s ním jedničku u něj ve Štěchovicích a pak budeme postupně zobat kontroly směr Černíky a cestou ještě vyšťouráme pořadatele v hospodě a budeme mít bodů jak máku. Ale kdeže...

Ještě na kolejích směr jednička zjišťujeme, že je to pěkná blbost, a tak zcela nekamarádsky vypouštíme trojku, Spáleňák a plánujeme jít z jedničky rovnou na dvanáctku.

Jednička byla krásná vyhlídka, jen nás překvapilo, že panáky nebyly v klasických tubách od šumivých tablet, ale v podivných krabičkách.

Při průběhu Sloupem jsme doufali, že už bude otevřené disko na rohu, ale bohužel. Musíme dál. Dvanáctku v chroští ťukáme zkušeně a zelená i rum chutnají jako vždy skvěle.

V Hvozdnici vynecháváme hospodu a za tohle rouhání jsme následně krutě trestáni:

• Jedenáctka rybníček - vypito. 
• Desítka vyhlídka - vypito. 

Nechápeme, kdo je tak rychlej. Sedíme na lavičce a voláme Blouďasovi, kam skočíme na jedničku, že jsme za 10 minut ve Štěchovicích. "Chlapci, z toho nic nebude, dneska jsem hodnej táta."  Padla tma a na nás deka. Ale bojujeme dál.

• Devítka už určitě bude plná. Je to krásná kontrola v rokli, v pneumatice jsou dokonce čtyři panáčky. Prázdné...
• Kilák před čtrnáctkou již na kopci vidíme světla a je nám jasné, že to bude zase na sucho. A bylo.

Aspoň se zapisujeme do vrcholové knihy když už nic. Při seběhu do Pikovic si brousíme zuby na stánek dole u rokle. Dnes již víme, že má otevřeno jen do 15.října.

Na další hospody v Pikovicích kašleme. Ti ničemové co jsou kousek před námi a všechno nám sají, se tady určitě zastaví, my se tímto ďábelským manévrem dostaneme před ně a vítězství zvrátíme ještě na svoji stranu.

• Stoupeme do Petrova na šestnáctku na motokrosu. Ve vnější vyhazovací zatáčce na nás čeká pět panáčků. Sláva - po 2,5 hodinách konečně panák. Smůla - dva už jsou vypité, takže to znamená, že stále akorát někoho tichošlápkujeme. To nám potvrzují i v lihovaru, kde si dáváme jedničku.

Špekulujeme, že kontroly 17, 18 a 19 už určitě vypili Myro s EPO kamarády, takže nám nezbývá nic jiného, než jít na patnáctku. Těsně před kontrolou volá Myro s EPO kamarády, že v Davli je osm hospod, jelítka a děsně si libují, že budou mít hromadu bodů. Škoda že zapomněli, že do výsledků se počítají pouze tři nejlépe bodované hospody, takže v Davli sice pijí statečně, ale zcela zbytečně.

• Patnáctka je samozřejmě vypitá

.Z týhle depky nás už může dostat jedině klobása a Koutské pivo v Záhořanský hospodě. Padáme tedy do údolí a po modrý se přes brody vlečeme do Záhořan. Z hospody se nám nechce, ale ještě nás čeká lahváček okolo srubu. Cestou bereme hospodu na hřišti v Okrouhlu, kde se Fanda před třemi roky schovával a zastavujeme se na devatenáctce.

• Tu akorát vypíjí Vlk.

U srubu rozděláme oheň a čekáme, až se tu všichni slezeme a Pakuo odstartuje lahváč. Kousek po desáté přichází potokem i Myro s EPO kamarády. Do odchodu na bus zbývá 15 minut. Naštěstí to stačilo, abych si zahojil egíčko a ráno mě taky bolela hlava. Při "lahváči" stíhám dva panáky a Braníčka.

Ve finále naalkotrekováno 32 km, 5 panáků a 6 piv. Žádná sláva, ale jako trénink na Pražskou stovku, co je příští víkend, je to dobrý vklad.

Cestou na start. Vystoupit můžete od Měchenic do Čísovic. Až vás u srubu bude deset, startuje lahváč.