Motto: Tenhle závod jsem měl 13x píchnout. Ale nepíchl. A tím vyhrál. I když jenom nad sebou.
Modřanská rokle - Začínám pomalu, protože proč bych se měl honit. Do cíle je to ještě 145 kiláků. Ostatní spěchají o poznání víc. Krajíc to ale taky bere s rozumem, a tak si spokojeně cupitáme okolo 15 místa. Nahoře na poli už se ale musí zabrat. Fičí tu Xaver a kdybychom do toho trošku nešlápli, tak zůstaneme na místě a umrzneme. Tajnou kontrolu po cca 4 km razíme dvanáctí.
Krajíc šel druhou půlku jako starej mazák. Na konzultanta hodně dobrý.
Křovíčko u Komořanského tunelu (4,5 km) - odbočuji do roští, trhám trávu se sněhem a přemýšlím, co jsem to sakra přes den snědl. Kdyby to takhle mělo jít dál, píchnu to.
Archeologický ústav AV ČR na Závisti (12 km) - to co jsem přes den snědl, už do Károva nedonesu. Opět roští, tráva se sněhem a sakra co jsem to sežral. Ještě jednou a píchnu to.
Nad Károvem (14,5 km) - Tak to mi dlouho nevydrželo. Roští, tráva, že by ty treščí játra? Je čas to píchnout. Jenomže když lezu z křoví, probíhá kolem mě Mr Cypra, který (skoro již tradičně) přišel pozdě na start. Zapomínám, že jsem to chtěl píchnout a běžím s ním. Moc se s tím nemazlí a brzy dobíháme Krajíce, Koťase a další, kteří kamarádsky bloudí.
Oleško (24 km) - Zbyňa Cypra furt počítá stopy ve sněhu a jak honící pes jde po krku prvním. Vlaju a když probíháme kolem chatařské hospody v Olešku, už skoro beru za kliku, že to píchnu, dám si jedničku dvě a půjdu na vlak. Jenže běžím dál a na občerstvení za pár kilometrů dobíháme bráchu.
Spálený mlýn (32 km) - Jídlo libové, pivo tučné, uvnitř teplo, pohoda, mír. Mám to tu rád. Taky jsem se tu oženil. Ideální místo to píchnout. Jenže místo toho dostáváme od výtržníků koulí a jdeme dál.
Řitka (34 km) - Tak tady fučí opravdu poctivě. Jaká úleva v podchodu pod dálnicí, kde konečně přestane. A jede tady bus na Smícháč. Píchnout to tady, nikdo by se nemohl divit.
Řevnice (39 km) - Tak si to shrňme. Je půl druhé v noci, zima, není tu občerstvovačka, čelo závodu daleko vepředu, síla na atak nikde - 500 metrů odsud vytopený dům, plná lednička a postel. Proč jsme to tady doma s bráchou nepíchli, je dost nepochopitelný.
Pivovar Všeradice (60 km) - Seběh po modré do Všeradic je pro mě sprosté slovo. Pořád rovně, pořád z kopce, hlavě ta monotónnost nevonní. Pivo, polívka ale vonní náramně. Píchnout to tady, by bylo stylový. Dáme si pár škopků a ranním hurvínkem si dojedeme domů.
Úsek přes jeskyně (65 - 70 km) - Už je pomalu cítit svítání, trať zajímavá, baví mě. Co mě nebaví, že nás předbíhají soupeři. Já to snad píchnu!
Králův Dvůr (80 km) - Dostáváme polívku a notičky na zbylých 60 km do cíle. Sedíme pár minut a už tu jsou Maďaři. No potěš. To je snad lepší to píchnout.
Děd (85 km) - Dáváme si motivační úkoly, abychom nezakrněli: Ještě jednou vidět dva borce, kteří nás už asi pětkrát předbíhali a do Modřan předběhnout paní, která startovala z Králova Dvora na kratší trať a je před námi asi sto metrů. Krajíc to bere nějak netrpělivě a rozhodne se to splnit hned a od té chvíle ho už nevidíme. To jak běžel posledních 55 km bylo neuvěřitelných a od Králova Dvora měl třetí nejlepší čas, pokud se nepletu. Lekce jak lehce nám pláchl bylo jasný znamení to píchnout.
Karlštejn (105 km) - Dáváme polévku, kus piva a skoro usínáme. Maďaři přijdou, vdechnou polívku a jdou dál. My jen otupěle sedíme a počítáme, jestli vůbec stihneme poslední vlak domů. Neměli bychom to raději píchnout?
Mořinka (109 km) - Jen kousek z kopečka a jsme doma. Poslední rozumná možnost to píchnout. Ale jsme na to líní. Představa, že bychom se pak museli táhnout vlakem do Prahy, abychom si vyzvedli v Modřanech tašky, je tak děsivá, že je snazší těch posledních 36 km dojít. Zakazujeme si popoběhnout byť jediný metr. Sice to do cíle bude trvat děsivě dlouho, ale představa, že nás v neděli nebudou bolet nohy, je krásná.
Všenory (116 km) - Na to že bydlím o dvě vesnice vedle, tak jsem netušil, že tady jde zelená tak zajímavým údolím. A prudkým...
Nazaret (125 km) - Olafova klasika. Zachraňujeme tu několik nešťastníků, protože už víme.
Jíloviště (130 km - Praha (146 km) - Minulý rok jsme tu excelovali, teď si nás tady mažou. Martin Šebánek to kolem nás profrčí, že si ani batoh nezapíná. Jsme na sebe ale tvrdý a nerozeběhneme se a nerozeběhneme se.
Od prvních dostáváme hrozný kotel. Krajíc už ani není v cíli, Plech si stihl zchrupnout. Jenže jsme to nepíchli a cítíme se šťastně.
Díky všem pořadatelům i soupeřům za ten pocit.
Počasí mohlo být i lepší, ale aspoň to byl zážitek. Tohle je asi Vláďa Hora.
Žádné komentáře:
Okomentovat