Budím se s Flerety na rtech. Asi si je notoval Tojnárek, když mi v pět ráno spadnul do postele. Zkouším hlavu. Super. Bolí míň jak včera. Trošku jsme do do toho včera s Ludvou šlápli, abychom se otestovali a asi jsem u toho zapomněl pít a večer mě na baru třeštila palice, jak kdybych tam seděl od středy. Evidentně ale Kozel a slivovice zafungovaly dobře.
Za hodinu a půl startujeme, začíná ranní chaos. Tojnárek je ale kámoš, ještě v džínách dospává na kavalci, a tak se v chatce motáme jen v pěti.
Půl hodiny před startem dostáváme body. Vymyšlený to máme rychle. Jdeme na druhou stranu než včera a jako již tradičně v protisměru než brácha s Plechem.
Letos je to všechno jednoduchý. Nic jiného než MS v Laponsku se nepočítá. Plán na Brutus byl naběhat za víkend (6 + 5 hodin) stovku. A porazit bráchu samozřejmě. Když jsme ale v pátek dostali mapu s kontrolama, stáhli jsme ocas. Stovka je v těhle kopcích a těžkém terénu nereálná. Pravidlo o bonusových 100 bodech, když za oba dva dny sebereme všechny kontroly, ze začátku moc nechápeme, pak nedokážeme vypočítat a při plánování v sobotu ráno zapomeneme. Nicméně zpětně uznáváme, že blbej nápad to nebyl a kdybychom si v sobotu trošku zaběhli pro k 110 a obětovali 60 bodů za 125 a 126 pod Kamínkama, tak bychom si ten bonus za oba dva dny sebrali.
Kontroly nám v sobotu naskakovaly, divočáci u k. 112 nám udělali pěkný tempo a když jsme na čtvrté hodině kousli tříkilometrový stoupání po Baťově dálnici, museli jsme být spokojení, protože jsme byli první v chatce a mohli vyplýtvat teplou vodu. Nakonec z toho bylo 51 km do dálky a 2152 m do kopce.
Neděle nás poslala na východ, kde to bylo o poznání běhatelnější, takže i přes vlažnější přístup, tempo ze soboty vydrželo a nějaký kiláky naskákaly. Plán jsme nesplnili o pět kilometrů, v Laponsku na sebe budeme přísnější.
Ve finále ale kiláky a body byly druhořadý, protože nakonec se vždy sčítají jen zážitky a ty Brutus čepuje vrchovatě.
Úplně ten první v roce 1998, který se běžel jen v sobotu, byl legendární a je to jeden z mála závodů ze kterého si schovávám mapu. Fanda to celý běží s půllitrovkou coly v ruce, do cíle šíleně dlouhý postup, na vyhlášení mraky slivovice, Fleret a pak bosé courání po Vizovicích v čerstvě napadaném sněhu. To mi z makovice už nikdo nevymaže.
Letos se mi do paměti zařízne historicky první OB kontrola u památníčku a hlavně ročník 1955, kteří to celé na Bunči nejen skvěle uspořádali, ale taky oslavili a smekám klobouček, jak tihle BT junioři umějí žít.
Díky a už se těšíme na další oslavu!
KDYŽ SE S VÍNEM PROBOUZÍ DEN
JEN JÁ A TO VÍNO TADY SEM
JÁ VČERA S VINEM ŠEL JSEM I SPÁT
- A TO MÁM RÁD
PO VÍNU A PO SLIVOVICI
JAKO BALÓN JA MÁM MAKOVICI
STEJNĚ SI MUSÍM ALE PANÁKA DÁT
- JÁ TO MÁM RÁD
TAM KDE LEŽÍ VIZOVICE
TAM JSME PŘECE MY A SLIVOVICE
A DOBRÝCH LIDÍ CO MÁM TU ČEST ZNÁT
CO JE MÁM RÁD
TAM VYCHÁZÍ TRNKY BRNKY
V LESÍCH JSOU JAK ŽIRAFY TAK I SRNKY
TAM TI NIKDO ŽIVOT NEBUDE BRÁT
JENOM O JÁTRA SE MUSÍŠ BÁT
TOUHLE PÍSNÍ CHTĚL JSEM JEN ŘÍCT
ŽE JSOU MÍSTA, KDE BUDE VÁM LÍP
KAŽDÝ MÁ NĚKDE SVOJE VIZOVICE
KDE JSOU ZNÁMÍ A NE PIJAVICE
Produktové okénko:
Hadry a boty už máme nakoumaný. Ladíme jídlo a povzbuzovadla. Ludva si v sobotu rozmíchal do pití Kitla a od 4. hodiny jsem tahal za kratší provaz. V neděli jsem i já zakitloval a byla do jízda. Do Laponska pošilháváme po chlapácké verzi s kotvičníkem. Ať maj i doma radost...
Žádné komentáře:
Okomentovat