EPO survival - Byli jsme na sebe tvrdý

Ale až od sedmý hodiny závodu, když jsme zjistili, že ostatní jsou mnohem tvrdší. Do té doby jsme se pod  dojmem geniální strategie vynechat pár bikových kontrol, aby bylo dost času a sil na závěrečný trek, poflakovali na čele závodu, ve sjezdech brzdili, na lezení se jistili, na občerstvovačkách občerstvovali, prostě to bylo připosr... bez srdíčka. Takže nás pomalu ale jistě začali sjíždět borci, kteří nic nevynechali a hnali se jak psi. A tak jsme se rozhodli, že budeme taky prasit, i když už bylo jasný, že pohár domů nepřivezeme.

Trek co jsme si plánovali na čtyři hodiny, jsme obratem přeplánovali na dvěapůl, tak abychom si stihli dojet ještě pro vynechané kontroly z úvodu. Racionálně to byla úplně dementní úvaha, protože jít (běžet) tak rychle ten trek by byla sebevražda a i všechny dosbírané kontroly z kola by nám příliš nepomohly, protože za každou minutu v cíli před limitem se získávali body, takže se v této fázi závodu spíše vyplatilo, získávat rentiersky body s kelímkem v ruce v cíli, než se ploužit na kontroly za pár šupů až někde za Boroticema. Jenže prostě máme takovou blbou vlastnost nezvdávat se, a tak jsme začali prasit. A výsledek? Trek jsme narvali za dvěapůl a na kole se ploužili až někam za Borotice, abychom na tom vydělali 3 body, což při celkovém součtu 2950 bodů bylo dost zásadní bodová řacha. Well done, pivo v cíli prostě bylo zasloužený.

A že to není furt dost tvrdý? Přidám. Kontroly, na kterých jsme chybovali, jsem za trest nezaznačoval do kartičky, což zejména u osmdesáti bodové 21 zabolelo. Bratr si teda myslí, že jsem jen pytel a prostě jsem to jen zapomněl zapsat, ale NE E!

Ale co, nějakej ten ručník, cykloflašu a krásný pytlík na maglajs od Lokalbloku jsme domů také přivezli, ale hlavně si skvostně zazávodili, skočili z desetimetrový skály (šupa jak hovado), slanili most, dvakrát s batohem přeplavali Slapy, hledali lampióny ve štole a od ředitele závodu dostali zelenou.

Jiříku a všichni pořadatelé díky za perfektní adidas Terrex EPO survival.

Něco málo k teorii: Plán byl startovat do treku ve 12 hod, aby vše bylo v medu a když by zbyl čas, sebereme si ještě 1 a 2. Bike byl ale rychlej, zejména pasáž od lezení na brusle jsme jeli o 3/4 hodiny rychleji než plán, takže jsme po bruslích nevěděli co s časem. Naštěstí jsme (hlavně já) posr... 21, takže bylo nutné na treku popoběhnout. Jet po treku na 1a 2 bylo správné, ale výlet na 7 a 8 už zbytečná klackovina.