Králiky na bramborách

"Jsem nemocnej, 14 dní nic nedělal a tejden nespím." Bratr mě vítá na horským téměř již tradičně. Uklidňuji ho, že jsem taky spíš opálenej, než ve formě a že to pojmeme na vycházkově. Ostatně jako každý rok.
Jenže ... pak běžíme docela na čele a i když rychlostně dostáváme jak Šebrle od Claye, tak jsme v cíli pátí. Akademických 16 minut na vítěze, 9 min na placku. Asi jsme nešli úplně nejideálněji uvodní volné pořadí, ale kdo mohl tušit, že les bude tak pěkně průběžný. Trošku zamrzela nenalezená pěšínka na devítku, ale aspoň jsme dali čuchnout Bořikovi se Sádlem. Bráška trošku mrmlá, že to moc procházka nebyla, ale já vím, že zítra zase budu trpět já. On se bejk do zítra zase voklepe.

Do neděle nenastupují druzí cucáci. Začátek parkáč a pak dlouhej na trojku, kde z vesnice bereme cestu, která dodneška nevím, kudy jako vedla. No nic, i když to na mapě vypadá šíleně, zase tak hrozný postup to nebyl. A protože čtyřka občerstvovačka je klasický kapr, dobíháme v tu chvíli třetí Šumperáky, před které se na chvíli dokonce na šestce dohledávkou na pocit dostáváme. Jenže pak nám nasazují, zkoušíme volbu přes kopec, prohlížíme si nezakreslené průseky a šukáme s Dunďou potok v bordelu - přitom k němu prý vedl jeden z těch krásných průseků. Pak už nic extra, jenom jsme překvapení, že jsme do cíle dostali ještě takovou řachu, když jsme se docela i snažili.

Čtvrtí jsme s bráchou ještě nebyli, takže vlastně spokojenost. Zvláště když večer Liver poslal domů s brekem Blues.

Menší rozpaky snad jenom nad závody jako takovými. Aljoša a jeho crew jsou prostě profíci. S minimální námahou uspořádají mistrovství, na které si vlastně nikdo nemůže nijak extra stěžovat. Ale ani vychválit. Prostě chytře využil prostor...