klacky.cz: Czech Adventure Race

INTRO
Parametry ani pokyny se pro letošní Adventure Race příliš lešily od předchozích ročníků: 480 km, limit 75 hodin, 3 muži + 1 žena. Jenže pořadatelé se vytáhli, připravili nejhezčí trať jakou jsme doposud absolvovali a tak těch 60 hodin nonstop závodu ani tolik nebolelo. Ale pěkně popořadě.

Při představování týmů se nás pořadatelé ptali, jestli víme, s kým do závodu jdeme. Dejna - nová dáma v našem týmu - totiž již nastoupila do několika AR závodů a vždy spolehlivě své mužské kolegy odrovnala. Rejstřík příhod, které se jejím kolegům staly, snad raději nevypočítávat. V každém případě jsme byli odhodláni toto stigma zlomit a závod v kompletním složení dokončit. Už to bývá u tohoto závodu považováno za výhru. My jsme vsak letos pošilhávali, a v předzávodní euforii si dokonce i vsadili, po umístění na bedně.

TÝM
Adventure Race je závod týmů, jednotlivec, byť sebelepší, toho sám příliš nezmůže. Každý člen má svoji úlohu a ostatní spoléhají, že ji splní. My Husky Team jsme to měli rozdělené takto:

Papn - s céčkem na rukávu mapoval orienťáky a treky a když bylo potřeba někam doběhnout, bežel jak pes.
Ondřej - nosič dobrot, optimismu a gentleman starající se o konverzaci zejména s dámou.
Fujda - alias Jens Voigt dríč, mapující a tahající bikové etapy.
Dejna - něžná blondýnka, která jen potvrzovala starou pravdu, že ženy toho vydrží mnohem více než muži.

1. ETAPA - OB, hradní OB + slanění
První etapa se startem i cílem v Ledči nad Sázavou trvala něco málo přes hodinu a závodní pole příliš neroztrhala. Alpini v ní ale ukázali, že za vítězstvím jdou tvrdě hned od začátku a diktovali pěkně svižné tempo. Ostatním týmům utekly o 5 minut, my jsme dokončili etapu třetí, kousek za týmem Kompar/Xstream. Za zmínku stoji atraktivní slanění starou hradní věží, mapově náročný hradní orienťák a zkratka přes čerstvě pohnojené pole, která sice byla kratší, ale asi ne optimální ...

2. ETAPA - MTB + lezení, jumarování, Bolsův kros
V závěsu za Xstreamy vyrážíme na 100 km dlouhou bikovou etapu s vloženými lanovými disciplínami. V tu dobu ještě netušíme, jak moc nás lana potrápí. Protože ani ostatní týmy nemají velké ztráty, často se s ostatními potkáváme a tempo je tak poměrně vysoké. Na páté kontrole vypáleném hradě Sion jsme třetí a na stejném místě dorážíme na šestku, kde nás čekají jumary, lezení a tzv. Bolsův kros.
Pořadatelé nás posílají na jumary, kde již zdolávají skálu Alpini. Jde jim to pěkně, a jen dokazují, že v technických disciplínách patří ke světové elitě. Nám to jde o poznání hůře a zůstáváme tu trčet přes hodinu. Vyčítáme si, že jsme se na tuto disciplínu lépe nepřipravili, protože i když závod bude ještě nějakých 55 hodin trvat, víme, že stáhnout půlhodinovou ztrátu na ostatní bude bolet. V tuto chvíli naše akcie padají rychleji než ty řecké.
Naštěstí Bolsův kros – jedna z nejkrásnějších částí závodu plná slaňování, šplhání, plavání a canyonování – a následné skálolezení zvládáme poměrně slušně, a tak do další části bikové etapy vyrážíme s odhodláním, pěkně všechny před sebou stáhnout. A to se nám daří hned na dalších dvou postupech, kdy na sedmičku volíme rychlou objížděčku a na osmičku nepropadáme trudomyslnosti a houževnatě seskakujeme z kola a brodíme i na 7., 8., … 10., 11., … 13., …. (počítá to ještě někdo?) … 15. brodu. I přes jeden defekt dorážíme do cíle etapy v kontaktu s dalšímy 5 týmy, kteří v tu dobu bojují o 3 místo. Na čele pevně jednou Alpini, druzí Kompar/Xstream mají na smečku týmů náskok asi 30 minut.

3. ETAPA – TREK/INLINE
Délka 55 km, kontrol 7, jednoduchá pravidla. "Na trek si můžete vzít brusle, je jen na vás, jak je budete využívat." Pro kolemjdoucí asi nejvíce ulítlá disciplína, zvláště když byla celá v noci. Noční řidiči a mládež vracející se z letních zábav asi doteď přemýšlí, jestli se jim to jen zdálo nebo to byli UFOni. Není to zrovna standardní jev, když najednou potkáte čtyři světélka s batohy a běžkařskými hůlkami, jak na bruslích brzdí vším možným, jen aby přistání dole na náměstí na kostkách bylo co nejšetrnější. My jsme se ke svým kostem i brzdičkám na bruslích chovali více než ohleduplně, a tak kde se nabízely varianty přímo lesem nebo objížděčka, volili jsme postup jako správní lampioni napřímo. Do depa dorážíme na sedmém místě, ale protože nejdeme spát, vyrážíme na 4. etapou jako šestí. Čeká nás 70 km na kanoi a vybíhání na kopce okolo břehu pro kontroly.

4. ETAPA – KANOE
Vinetou a svaz vodních sportů by asi zrovna nesouhlasili, ale zkuste si jet 60 km na kanoi s kanoistickými pádly. To bychom jeli ještě teď. Stejně jako ostatní týmy bereme kajakářská a pádlujeme, splouváme, koníčkujeme a občas i přenášíme směr Český Šternberk. Pro mě je vysvobozením z úmorné dřiny každá kontrola, protože to znamená, že vyskakuji z lodi a běžím ji orazit, zatímco ostatní pokračují dále a za několik kilometrů mě zase nabírají. V těchto pasážích si pěkně hrábnul Fujda, který musel plasťáka odpádlovat a odkormidlovat sám. Na kontrole u Kácova na nás čeká lezení. Nevypadá nejsnadněji. Protože jsme především běžci, počítáme, že za nevylezené cesty si odkroutíme několik trestných koleček. Nakonec jsou čtyři. Jenže se neběhá, ale přeplavává Sázava tam a zpět. To vypadá snadně do chvíle, než skočíme do vody. Je neuvěřitelně studená a protože zrovna pár kilometrů výše odpouštějí Želivku, proud nás bez pardonu strhává z přímé cesty. Když ostatní týmy vidí, jak se živlem bojujeme, o to víc se snaží výlézt toho na skále co nejvíc. Společně s vyčerpáním z předchozích 30ti hodin závodu nás tahle vložka pěkně dostává a marně si vzpomínám, kdy naposledy jsem dostal tak nekontrolovatelného klepáka. První kiláky na lodi tak bušíme do pádel co to jde, jen abychom se zahřáli.

5. ETAPA TREK/INLINE
Podobná pravidla jako v etapě tři. Do taktiky výběru postupů se začíná promítat nejen fyzická únava, ale i únava materiálu. Patní brzdy i kolečka jsou sjetější než mi, a tak začíná být nejúčinnější brzdou travnatý pangejt. Postupujeme bez chyb, bez krizí a na konci etapy postupně dotahujeme týmy před námi. Je neuvěřitelné, že po více než 40 hodinách závodů dělí 5 týmů bojujících o třetí místo nicotných 15 minut. Nakopává nás, že jsme opět ve hře o medaile a s každým postupem se prokousáváme stále vpřed. Dejna na bruslích strašně trpí se skřípnutým nervem v kotníků, ale bojuje. Kdyby to nebyla holka, řeknu že je to BEJK!

6. ETAPA MTB
Poslední etapa! Jenže 190 km dlouhá s vloženým orienťákem, který víme, že nebude zadarmo. Depa nám moc nejdou. Zatímco druzí Kompar Xstream se vykopali za 30 minut, nám to trvalo ostudných 75 minut. Dlužno ale dodat, že jsme si v tom času zdlábli luxusní těstovinový salát a zopakovali výměnu pláště, který bratr při dofukování nemilosrdně odpálil. Rána jak z děla naštěstí nevzbudila v tu dobu spící třetí WarmpeaceAdventure Team, a tak k našemu překvapení vyrážíme do poslední etapy na třetím fleku.
První kontrola na kopci a pak krásný dlouhý sjezd na promrznutí do lesa u Lipnice nad Sázavou, kde nás čeká orienták s 12 kontrolami v místních lomech, pro které si musíme pěkně doplavat. Za ranního svítání a párou u pusy velmi veselá vsuvka. V orienťáku jsme silní, nechceme, aby se na nás tady dotáhli soupeři a my jím tím hledání kontrol ulehčili. Nasazujeme tedy ďábelskou taktiku. Když jsou kontroly blízko u sebe, oblíkáme se po vylezení z vody jen do teplých fleezek Husky a s holými zadky přebíháme k dalšímu lomíku. Naštěstí v tu dobu nejsou v lese ještě žádní houbaři …
Tuto část závodu zvládáme ze všech nejrychleji a aniž bychom to věděli, najednou začínáme útočit i na druhé Xstramy, kteří lampiony v lomech museli hledat za tmy a strávili tu přes tři hodiny. To ale netušíme, a tak si s prvními teplými slunečními paprsky dopřáváme 12 minut spánku na louce u silnice. Po probuzení se všichni cítíme lépe a i když nám do cíle zbývá ještě nějakých 12 hodin, jsme rozhodnuti třetí místo udržet.
Jede se nám dobře a po briskní zastávce v sámošce v Lukavci, kterou místní prodavačky museli spíše brát jako přepadení, už ani tolik neusínáme. A najednou při tlačení kol na Blaník potkáváme Xstreamy. No nevidí nás rádi. My se ale musíme ještě vyškrábat až nahoru a sjet dolů. Stále tak na ně ztrácíme přes půl hodiny. Stejný rozestup je mezi námi když je potkáváme naposledy. Oni již okusují první kilometry závěrečného 4Oti kilometrového postupu do cíle, my míříme orazit do Českého Šternberku poslední kontrolu. Vypadají dobře, raději držíme stejné tempo a nepouštíme se do bezhlavého útočení. Nechceme riskovat krizi a třetí místo.
Pocity při dojezdu do cíle lze jen těžko popsat. Dlouho mi bude v uších znít potlesk pořadatelů i soupeřů při výšlapu k cílovému oblouku. A to cílové šampaňské …