Za blbost se platí. A hned čtyřikrát!

Začíná nám táhnout na léta, kdy nás budou těhotné dámy pouštět sednout a neudržíme myšlenku ani moč. Junioři budou rychlejší, silnější, ale my zkušenější a chytřejší. Jenže zatím to tak není a tak ukázkovou hloupost a nezkušenost, co jsme předvedli letos na EPO survivalu, by nedokázal snad ani nejzamilovanější dorostenec.

Centrum závodu je v kempu na Karlštejně. To je od nás z Řevnic kousek. Nejednou jsem ten úsek kolem Berounky běžel, když jsem cestou z večírku zachrápal ve vlaku a přejel. Takže okolí znám dobře i v noci.

EPO survival jsme jeli zatím každý ročník. Všechno víme, všechno známe. Natrénováno máme z Turecka, harampádí na závod už jsme za ty léta taky nashromáždili, nemusíme nic řešit.

Propozice prolítnu jen během týdne v rychlosti v mobilu a závod pouštím z hlavy. V pátek večer s bráchou kouknem na mapu a zase se jen utvrzujeme, že všechno víme, všechno známe. Nejdřív dáme lodě, pak oběhneme trek s brusleme a lezením, na kole pojedeme směr orienťák, ať jsme schopný ještě běžet a neporazí nás na něm Perák s Hvězdářem, posbíráme pár kontrol na hřebenu Brd, namočíme se na Bolskrosu a na poslední hodinku si schováme biatlon a sjezdík do cíle.

Jako správný machýrek předzávodní rozpravu spíše prokecám s dalšími klackama, u ukázkové mapy se s ostatními závodníky netlačím, to punkáči nedělaj. Něco si ale přeci jen z rozpravy odnáším. Letos nejsou skoky, a tak je šance být na bedně.

Jak jsme si řekli, tak jsme se do toho v sobotu ve tři ráno pustili. Ale nakonec to bylo mnohem dobrodružnější.

Úvodní kros byla pěkná záležitost a jediné překvapení bylo, že Zdislav je Ondra. Lodičky už tak snadné nebyly, protože hned u první kontroly (slaňování mostu), hledáme s bráchou lampion. Holt se v nás takhle ráno probudila orienťácká krev a zapomněli jsme, že lampiony tu nejsou, ale musíme hledat nasprejovaná písmenka. Brzy to pochopíme, ztrácíme jen pár minutek, ale jsme za blbce. Nevadí, v tomhle závodě to nebude poprvé.

Hermelín si přijel zalézt do Srbska až z Kanady. A dal si záležet. Stejně tak i na večírku.

Na trek vybíháme s chlapcema z Lokal Bloku. Běží se nám krásně, lehce. Asi až moc. Když jsme skoro u první kontroly, všímám, že kluci mají zbytečně velké batůžky. U bráchy mě to nepřekvapuje, vždycky s sebou táhne všechno co doma najde, včetně dvoulitrový kofoly a nářadí na kolo, ale proč i oni. Ptám se, co táhnou a oni že nic, jenom lezení a helmu. Helmu? Na co? S tou jezdí na kole, ne? Jo, ale taky na bruslích a leze se s ní. Říkali to na rozpravě. Aha.

Koukám smutně do mapy na tu štreku zpátky do cíle, když v tu chvíli dojde v okolí Karštejna k velkému morálnímu počinu 21. století. Lokal kluci navrhují, že nám helmu při lezení a bruslích půjčí. Pláču dojetím, já si snad u nich koupím permici a začnu lézt.

Tak v tom to je! My jsme s bráchou nebyli tak krásně aerodynamičtí jako Tom Petreček.

V seběhu do svatého Jána mě přepadá špatný morální pocit (asi za to může genius loci) a začnu vymýšlet, že bychom za tu helmu měli dostat penaltu, protože úplně košer to nebylo. Jak tak přemýšlím, penalta přišla sama. Vzpomenu si, že jsem si nebalil SPDčka a že jsou doma v bedně. Co s tím? Buď můžu strávit další bikovou etapu jak Dejna na Tvrďákovi před dvěma lety a odšlapat si to v normálnách botech nebo si prostě domů dojedu. Vítězí druhá varianta, sice tak před OB vynecháme tři plánované kontroly, ale co. Za blbost se platí a trest jsme si zasloužili.

Ve stoupání nad Jána přicházi trest č. 2. Jak jsem ráno spěchal, nevzal jsem si termo trenky a ty obyčejné se pěkně zakously. Fajn, závodíme tři hodiny a každý krok pekelně pálí. To že se za blbost platí snad už ani nemusím opakovat.

Helmu už jsem pak raději nesundával ani v cíli. Ostatní klacci plní emocí v cíli. Jako vždycky.

Když přibíháme po 4,5 hodinách závodu z treku do depa, akorát se tu přebalují na bajkovou etapu Jarda s Tomem ze Salomonu a Šinky s Honzou z Warmpeace. Sakra jak oni to dělají? Mapově se nám dařilo, něco jsme i znali, běželi jak to šlo, cítili se fakt dobře a oni už tady jsou. Klobouk dolů, holt světová špička.

Cestou na OB zajíždíme domů, kde si vyslechnu manželčin výsměch z postele, beru SPD a jedeme dál. Po OB se nám zlepšila nálada, protože jsme tu zařízli Toma s Jardou. V návalu euforie a změny strategie vymýšlíme pěknou bejkárnu. Projedem přes bývalou raketovou základu Klondajk. Už jsem tam jednou při závodě jel, vím kde je díra. Byla, ale jen z jedné strany. Z druhé byla poctivá třímetrová betonová zeď. Taháme podél zdi kola sem tam a zoufale hledáme, jak ji ztéci. Přeci se nevrátíme. Rychlejší by to bylo, ale přeci se nevzdáme. Nakonec za pomoci stromu a složitého předávání kola zeď zdoláváme. Hurá. Škoda že je tady ještě jeden plot. Tlačíme smrčkama kolem plotu dalších 200 metrů než se dostáváme na silnici.

To se nepovedlo a musíme zase přeplánovat. Bohužel z toho vychází, že pojedeme pro osmdesátku na Studený vrch, kam se mi od začátku nechtělo. Taková délka. A taková výška.

Další kontroly jsou o to lepší, že přišla pěkná lokální průtrž. Ustává v Neumětelých u Šemíkova památníku, kde hledáme nasprejované písmenko. Na hřbitově po několika minutách známe všechny sladce spící, dřevěný kostelík jsme oblezli pětkrát (každý), brácha skromně prohrábl i skládku tlejících pohřebních květin za hřbitovní zdí. Že by písmenko smyla průtrž? Nebo místní? Ne, ne. Jiřík není žádný vandal, aby sprejoval po české historii a z této kontroly si máme odvézt jen letopočet napsaný na pamětní desce. Bylo to přeci napsané na ukázkové mapě. Za blbost se platí počtvrté. A tak zatímco Šemík pelášil k Neumětelům, my to teď musíme valit z Neumětel na biatlon. Nemám hodinky, a tak bráchovi schvaluji ještěš jednu bahnitou vrcholovku.

Na biatlonu je jasné, že Bolskros nestíháme. To podtrhujeme střelbou za nula, myšleno za nula sestřelených. Osm trestných kol je zábava. Nevadí, aspoň už nemusíme na žádný kopec, v klidu si došlapeme do cíle a sklidíme bodové žně za příjezd před limitem. Cestou jsou dvě lehké kontroly, kdyby ale poslední týden nepršelo. Bahno u Měňan nás zpomaluje, ale aspoň netrháme řetěz jako Bon Jovi. Poslední kontrolu za lomem brácha nachází 7 minut před koncem limitu. Jestli budou na Karštejně spadlý šraňky, tak to nedáme. Nebyly a stihli jsme to.

Za blbost se platí, ale tentokrát nebyl naštěsí účet tak veliký a stačilo to na třetí flek, i když jen o kousek před Kládinem s Liškou ze Zdravotníku a kamarády z Klacků Myrkem s Fujdou, kterým jsme tak vrátili loňskou porážku. A protože letos to bylo dokonce MČR, má to i svoji historickou hodnotu.

Díky EPO pořadatelům za parádní závod. Vůbec jsem nečekal, že u nás za barákem zažiju tolik zábavy.

     Fujda na vyhlášení "nebyl". Jako vždycky.