Vykvetly hrábě, museli jsme k Turkovi

Do Turecka jsme letos v barvách Nutrend/Opavanet týmu vyrazili jako zkušení harcovníci, protože to co jsme si u Osmanů prožili před dvěma roky, mělo být dostatečnou pokladnicí chyb a zkušeností. Ale kdeže. Opět jsme se dokázali nachytat. A to nejednou. Aby se naši následovníci vyvarovali podobných hloupostí, obnažujeme zde své draze nabyté zkušenosti. Protože jezdit s Turkem, to není žádnej tureckej med.

Slohově toto ME v Adventure Race jistě brzy pojme Mára nebo Palonc, klacky to vezmou powerpointově.

Jedenáct základních pravidel jak to přežít s Turkem

1) Do kamenů se vzteky nekope. Často jsou to želvy.

2) Vždy počítejte s tou nejhorší variantou.

3) Bloudí všichni. Pravděpodobně ale nejvíce právě vy.

4) Když jedete s dalším týmem, bloudíte dvakrát více.

5) Žádný kopec není tak dlouhý, aby ten další nebyl ještě delší.

6) Žádný kopec není tak prudký, aby ten další nebyl ještě prudší.

7) Pokud si sníte krásný sen, že se houpete na loďce uprostřed moře, široko daleko nikde nikdo a nad vámi jen hvězdy, klid a mír, není to sen, ale krutá realita do které jste se pravé probudili a váš tým vás ztratil. Nepanikařte. Pusťte blikačku a pískejte. Časem vás začnou postrádat, zvláště když máte SI chip.

8) Mapa je kvůli vojákům 20 a více let stará. To ale neznamená, že před dvaceti lety seděla. Ani náhodou.

9) Cesta ke kontrole sedí jen z jednoho směru. Z toho z kterého ji stavěl pořadatel.

10) Bod 9 neplatí pro noc. Pořadatel nestaví kontroly v noci, takže logicky nejdou v noci najít. Nepokoušejte se o to, je to ztráta času.
11) Závěrečné 1 km plavání na cílovou pláž není 200 m happening na závěr, ale snaha pořadatelů zredukovat počet finnisherů. Bude vám trvat asi hodinu. Pokud se neutopíte ve vlnách, neumrznete nebo vás vlny nerozplácnou o útesy.

Před startem nám bylo (ještě) do smíchu.

První disciplína byla typická Turkovina. Nahnat sto závodníků na pneumatikách do koryta řeky, shromáždit místní a corrida může zažít. Hlavně malým smraďochům se to dost líbilo. Asi hlavně proto, že po nás mohli házet kameny. Helmy jsme měli.

Na většině postupů byla rychlejší...

Fujdu společné bloudění hodně bavilo.

Turecká horský cyklistika. Kolo na ramena, jazyk na vestě.

Před slaněním za 2 extra body.

Váňa jede.

A hurá do mrakových peřin. Jen si ustlat. To se nejvícekrát povedlo Fujdovi.

Za chvíli vezmeme špatnou cestu a sjedeme do 1,5 hodinový chyby. Pane doktore, vy jste se nám kochal.

Naše partička na konci druhého treku. Vypadáme svěže, co? Taky většina z nás posledních 10 km treku prospala. Nejvíc asi Vesta, který fixloval, ze spánku ťukal hůlkama do asfaltu, aby to vypadalo, že nespí. Ale my víme, že spal.

Není větší legrace na světě, než si dát na 50 hodině 20% stoupání.

I oprava kola může být pěkně romantika.

Už jenom slanit do "Butterfly valley" a jsme skoro v cíli.

Všichni jsme v tuto chvíli přesvědčeni, že je to naše poslední turecké dobrodružství. Na konci vyhlašování si nás ale zavolal pořadatel a slavnostně nám předal startovné na další rok. Děkujeme...

Děkujeme České asociaci extrémních sportů, všem jejím sponzorům a hlavně Nutrendu a Opavanetu, že jsme si to svoje turecké dobrodružství mohli zase prožít. Emil Zátopek jednou řekl: „Jestli chcete něco vyhrát, běžte 100 metrů. Jestli chcete něco zažít, běžte maraton.“. Klacky k tomu dodávají:

 

 „Jestli chcete něco vyhrát, běžte 100 metrů. Jestli chcete něco zažít, běžte maraton. Jestli chcete něco zažít na dřeň, jeďte na AR do Turecka."