neděle 25. srpna 2013

Balit holky holt už neumíme

Když už jsme se naučili jumarovat s gri-grim, nic nám nebránilo opět bojovat o bednu na Wenger Czech Adventure Race. Až tedy na zídku na Zdravotníku, kterou si Dejna v noci spletla se schůdkem a bez jištění ji spadla dolů. Ortézu a berle dostala krásné, nám ale chyběla do týmu. A tak se jsme začali hledat náhradu.

No jo, jenže jak se to dělá? Už dávno večírky netrávíme na tanečním parketu, ale výhradně pouze na baru a ze seznamovacích technik bychom snad dokázali použít pouze tu "na nezájem". Ale akce "Hledá se žena pro Wenger" se rozjela ve velkém a brzy nám naši milí kuplíři nahodili pěknou řádku kandidátek. Jenže ukecávat holku, ať stráví následující dny se třema starejma kocoura, bez sprchy, spánku a jídla není zrovna obrázek ideální letní dovolené a já se hluboce kloním před všemi, které nás neposlaly hned do háje, ale vždy nás odmítly s noblesou a pádným argumentem a naopak i pomáhaly hledat dál. Přitom bychom si klasické "Vrať se do hrobu magore" určitě zasloužili.

Po dvoudenních neúspěšných námluvách jsme stáhli klacky, bráchou doplnili spřízněný tým Salomon-Suunto/Accom/OpavaNet a já s Fujdou se přihlásili na Mini Adventure Race.

Taktika na Mini byla jasná.

1) Co nejdéle se držet na kole vítězů z minulého roku Křižáka s Myrem.
2) V depu jim cuknout.
3) Na treku si vycupitat co největší náskok.
4) Modlit se, ať náskok vystačí na druhý bike.


Plnění bodu jedna nám ulehčil Myrek hned cestou na jedničku, kdy vytrousil blikačku a zařadil se na konec vláčku a musel tak vždy bojovat o kleště. Jenže na trojku přišel asfalt do kopce, Křižák si vzpomněl na přenosy z Tour a začal pilovat. Naštěstí jsem se včas ohlédl, nastujícího Křižáka na motorce si všiml a stihl na Fujdu houknout "levá". Za vteřinu už kolem nás letí Křižák s nalepeným Mirkem, zařazujeme se do vláčku a po 300 metrech jsme sami. Jezdit pětatřicet je pěkné, bohužel se u toho blbě mapuje, na čtyřku to bereme přes Vyškov a na vracečce na pětce ztrácíme na první pět minut. Jedeme dál čínu, za blbost se platí. Na sedmičku objíždíme, ale je tam blátíčko. Myrek, který v noci nevidí a jezdí jen na čuch a hmat, šíleně kleje. Raději před těmi sprostými slovy s Fujdou ujíždíme pryč do noci. Stahujeme Péráka a vše se vyvíjí slibně. Cestou do cíle mě už jen trefuje ve Strabenicích netopýr (asi mu rušilo vlny do Myrovo nadávání) a ve sjezdu do depa mě posílá k zemi stádo srnek. Taktický bod jedna ale splněn na 110 %.

Depo moc neprožíváme a na trek vyrážíme sami. Cesta na Buchlov je dlouhá, ale z kopce. Cesta na Bunč je ještě delší, ale do kopce. Přesto se snažíme běžet, protože Fujda se nechce na kole honit. Je to kluk chytrej.

Na kolo už vyrážíme za světla. Cestou na Bunč (ano opět) musím přiznat, že dnes jsem výrazně nejhorší a pro nadcházející sezonu si musím vymyslet méně ambiciózní motto. Něco jako "Dobře jíst, pít a odpočívat, je také pěkný koníček".  Fujda je ale kamarád, ví že mě má nechat bejt a šněruje si v tichosti silnici přede mnou.

 I když to bylo jen Mini, jsem v cíli Maxi hotovej a bolí mě i pozávodní zevling. To je více než alarmující a svoji výkonnost budu muset po sezoně probrat s manažerem, protože zabalit večírek v jedenáct večer, to se prostě neslučuje se slušným chováním.

Díky pořadatelům za perfektní závody. Příští rok nás tam máte zase.

Fujda se nechal přemluvit k cílové fotce, což považuji za největší úspěch.


Za tohle zase ztratím kamaráda...

Anketa na závěr.
Co je to "jumarovat s gri-grim"?
a) Hudební improvizace na tradiční africké nástroje s kapelou z Vysokého Mýta











b) Debata se sousedovým psem o francouzském malířském klasicismu












 
c) Lezecká technika vynalezená v Julských Alpách a zdokonalená na řevnickém stromě

1 komentář: