Závodit jsme začali vlastně už v Doxech na čtyřdenních MTBO. S Teslákama, kdo sežene víc lidí. V tu dobu to vypadalo, že nás bude i s Kamenáčem šest. Nakonec se nás v sobotu v 7 ráno sešlo v Raspenavě 16. Předstartovní stres, káking, crazy wolf a slib. 15 let stará mapa Skalní brána s jednou špatně postavenou kontrolou udělala svoje. Asi byla chyba, že jsem si nevzal klacky a běžel už v cyklistickym. Beru cykloharampádí, ale Kůča se Štěpim jsou rychlejší. Se slovy jedem, jako za mlada mizí po červené značce kamsi do lesa. Já se v depu šíleně kokotim, Fujda by mě asi přetáhl klackama, takže mi ujede i Heppy se Ctíbou a Švabachem. Vyrážíme společně s Kládinem 2 minuty za nima.
Pan Wolf nám dělal společnost 11 hodin.
Berem asfalt zpátky do Raspenavy. Stavitel Míla se nás sice snaží rozhodit slovy, že to přes ves rychlejší nebude, ale my stejně lížem. Asfalt. Připadá mi, že jedem zbytečně bomby, tak se snažim Kládina krotit. Hele timhle postupem nemůžeme ztratit. Kládin ale nezpomaluje, jak říká, neztratit nestačí, my je musíme dojet, ale radši předjet. Nevím, jestli je to správná taktika pro 11 hodinovej závod. V serpentinách nad Frýdlantem je vedoucí trojice 400m za náma. Jedničku klasicky šukáme, takže se zase všichni sjedem. Pomníček. Prolejzáme křoví kolem lomu a šíleně pičujem. Pomníček je samozřejmě ještě před lomem už na příjezdu, jen si ho nikdo nevšimnul. No nic. Od dvojky nás jede 7. Potom hraniční kámen, letiště, povrchové doly elektrárny Bogatynia. Kládin jede bomby, takže cestou na první občerstvovačku nás předjíždí asi třikrát. Jenže dostat se na první občerstvovačku znamená prolézt napalm a přebrodit Nisu. Nebo to vzít po mostovce zrušeného železničního mostu, spadnout , zlomit si nohu a utopit kolo i sebe. Takže brodíme. Na občerstvovačce zase ztrácím, ale ne tolik jako Tesláci s Kůčou. Kládin nám trochu poodjel,ale s houskou v ruce stíham hákovat Ctíbu s Heppym. Propleteme se skrz Zittau a hurá do říše.
Na další nás ještě sjíždí Tesláci a Kůča, ale na kopci už jsme zase jen tři. Swabach si ale aspoň zapíchal. Říší docela valíme, ale nechápu Kládina, kterého nepotkáváme ani v 7 minutové vracecčce na energetickcky soběstačnou rozhlednu na bývalé výspě povrchových dolů. Slávu GDR připomíná dvanáctka, obří rypadlo na hranicích s Polskem. Tady jsem trochu za pitomce. Kluci přemýšlí kudy pojedem na třináctku, ja beru další mapu a mapuju čtrnáctku. Pořád nechápu co na tom řeší, vždyt mapa začíná třináctkou, to bude město hned za hranicemi, prostě to jen nespojili. Pochopím, až když kouknu k nim do mapníku. Maj tam nějakou mapu s přehradou a na ní dlouhej postup. Asi jsem na té občerstvovačce neměl kalit braníka a žrát housky a vzít si místo toho všechny mapy.Polsko je holt mordor. Přehrada je protržená a silnice nejsou z kostek, ale z kamenů. A najít čtrnáctku, která je už na našich hranicích nám taky lehce trvalo. Jenže jsme nepoučitelní a dvouhodinovej postup na patnáctku si naplánujem celej Polskem. Vody málo a vedro děsný. Bába v potravinách v Lesne nechápe asi do teď. Furt mi cpala půllitrovku s voudou a já furt chtěl velkou petku. Když jsem jí tam exnul a chtěl další do camelu, tak už byla rychlejší. To kluci se s nalitym polákem v hospodě domluvili rychlejc a camely si naplnili na hajzlíkách. Ale nejrychlejší to měli Tesláci, mazaně to namapovali přes Čechy. Dědula ve vsi byl evidentně chápavej. Na otázku, můžeme si nabrat vodu měl odpověd, kterou asi nikdo nečekal, ale hodně potěšila. A nechcete kluci radši pivo? Igelitka ze 7 schodu s cinkajícíma Konrádama asi fakt bodla. Na patnácce je sice občerstvení, ale Gazda nás z ní vyloženě vyhání. Asi ví proč.
Na poslední kontrole jsme si ještě vyzkoušeli, jak moc probijí ohradníky, Heppy zjistil, že kolo se dá z ohradníku vyndat za mapník a já vím, že není dobrý ho přeskakovat, protože mě může chytit křeč a já skočím přímo do ohradníku. V cíli kola nevím, jestli máme větší radost my nebo pořadatelé. Náskok prý máme skoro hodinovej před Kůčou, Kládin si totiž v za Zittau zapíchal při objížděčce městem. Těšim se na horskej, ale čeká nás jen zelené peklo. Na dvojku si připadam jak Rambo, postup vede potokem a brutální džunglí. Ta cesta na mapě, kde má být na ohybu kontrola je totiž plot. Přelézt to nejde, protože křeč. Ctíbu to taky asi moc nebaví, tak jdem s Heppym sami. Poslední kontrola je zase vrchol kopce. Už to fakt netáhne. S Heppym jdeme zkušeně na indiána a stejnou cestou přes kravince do cíle. Jenže Ctíba je holt zkušeňák. Mazácky našel cestu, která nebyla v mapě. Takže v cíli nás čeká velké překvapení, Ctíba s kelímkem. Takhle to dopadá. Pojď sem, kam jdeš. Ale i tak po 10hodinách a 38 minutách hodně chutná. A ten pocit, když už se jen sedí, sosá a Kládin si teprve bere klacky a vyraží na HROB je boží. Zvlášť když je to Pragovák.
Výsledky jsou tady.
Mapa tady
Kontroly tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat