klacky.cz: Vyřizování účtu začíná

Přesně za osm týdnů se vrátím do míst, kam jsem si sliboval, že se už nikdy nevypravím. Do oblasti Pskov v Rusku. Minulý rok jsme tam se Sádlem bojovali o světový titul v rogainingu a prohráli ho se soupeři (bratři Eensarové), vysokou trávou, obřími hovady a nakonec i s časem, protože jsme doběhli po limitu a pár bodů nám ještě navrch sebrali. Letošní Evropa je jen o pár desítek kilometrů dál. Prý v Estonsku (no uvidíme) a prý to tam tak zabušený nebude (no uvidíme).

Normálně by mě tam už nikdo nedostal, ale letošní rok není normální. Liverpool sahá po 24 letech po anglickém titulu a Ludvu přestala bolet kolena. A protože příští rok je MS ve Finsku za polárním kruhem a s tamníma bažinama, mechama, břízama, borůvkama a sobama máme nevyřízený jeden velký účet, jedeme se do Estonska zocelit a tak trochu si na sebe zase zvyknout. Vždyť naposledy jsme spolu závodili přes třemi roky na Icebugu a od té doby uplynulo vody, jak v řece, kterou jsme tehdá brodili.

Pro navodění závodní atmosféry a připomenutí si, že si nemám zapomenout koupit repelent, jsem si vyndal mapu ze závodu a projel fotky pořadatelů. A jal se vzpomínat...

Už shromaždiště vykazovalo standardní ruské prvky. Předpokládám, že vysoce postavený důstojník se opil a kam spadla jeho hlava na mapě, tam bylo centrum a nos směřoval k latrýnám.

Mapa vypadala krásně a hlavně velce - to je v Rusku základ. Na papíru nešetřili a zvolili velkorysé měřítko 1:30 000. Pošetřili, ale na zelené a žluté. Ty byly v lese (skoro všude), ale na mapě moc ne. Uznávám, Sádlo mě varoval.

Na závod jsem byl na moje poměry velmi dobře připravený. Fazoška tam byla, nějaké ty zkušenosti taky, doma pohoda (Petru podezřívám, že ani nevěděla, kam jedu) a hlavně jsem měl vymakaný systém stravování, který jsem si napsal na lahvičku, kterou jsem po hodině závodu ztratil...

Trasu jsme si naplánovali na dvě kola s návratem do hashhousu do devíti večer. Zdálo se nám to jako ideální, ale nakonec vítězili ti, kteří šli jen jedno kolo. Příště asi budeme muset použít při plánování špendlíčky - vychytávku zasloužilých rogainistů.

Do závodu jsme odstartovali svižně a hlavně čistě. Jedničku (55) razíme těsně druzí, ale budoucím vítězům tu nasazujeme osm minut. Jenže "První vyhrání z kapsy...". Pak pokračujeme sami a další čtyři kontroly si ťukáme jedna radost. Les byl pěkný, tvary vnadné, prostě ideální.

Pak ale přišla kontrola 99 kupka v bažině. Vypadá to snadně, ale při odbočení z hlavní cesty bereme pěšinu, co není v mapě, nacházíme špatnou kupku a pak jsme uprostřed zarostlý bažiny, kde je milion melioraček, křáčí a nad hlavou miliarda komárů, který tu neměli co žrát posledních sto let. Ztrácíme tu 15 minut a já kleju a kleju. Na dalších postupech dobíháme soupeře Kalinin-Dombrovskiy. To že jsme rychlejší nás těší, ale oni jdou evidentně jen na jedno kolo.

Na kontrole 25 máme být podle plánu za čtyři hodiny, ale jsme tu za 4:15. Je to po čáře 25 km, takže tempově 6 km/hod. Následuje běhatelná pasáž, ale je hrozný vedro a dostáváme krizi. Pereme se s tím, občas musíme jít i rovinky po cestě. Přesto držíme časový plán a na 73 jsme podle jízdního řádu za šest hodin, což znamená furt tempo 6 km/hod.

Vedro ustupuje a další kontroly pěkně naskakují, takže do hash housu dorážíme ve 20:45. Máme za sebou 50 km po čáře (tempo 5,7 km/hod), náskok 15 minut nad plán a proto si dáváme spokojeně naložit a i pivko zasyčí.

Jenže v druhé části se citelně mění ráz lesa. Začíná být zabušený a na loukách hnusná vysoká tráva. Je to peklo, ale pořád se utěšuji, že ti co tu byli před námi, to museli mít horší. Sádlo se snaží poctivě mapovat, ale já svoji navigaci omezuji na stopování a jen si vybírám tu větší vyšlapanou cestu bordelem. Funguje to, ale stejně dost zpomalujeme. Úseky v zarostlém chodíme (takže skoro pořád jdeme). Na kontrole 84 jsme oproti plánu o dvě hodiny pomalejší (dlouhý hashouse + bordel), a tak přichází první zkracování. I tak jsme ale na 21 oproti plánu o 45 minut později. A pak přichází druhá chyba závodu. Už před startem jsme přemýšleli, jestli u 91 budeme překonávat úžinu, ale nakonec jsme se shodli, že tato mapová značka znamená "nepřekonatelné" a že nebudeme porušovat legendy (mapové). Pár týmů (včetně vítězů) to krosilo, prý tam byl dokonce starý dřevěný most a dlouho se to pak řešilo u JURY. My jsme to tedy jako slušňáci nekrosili, ale protože jsme v tu dobu už ztráceli přes hodinu na plán, zariskovali jsme, pohrdli obíhačkou a totálně se na přímé variantě zasekali, ztratili, zacyklili, prostě všechno špatně. Postup dlouhý 2,5 km jsme šli 44 minut. Krásná práce.

No nic, bojujeme dál, ale pořád jsme pomalý. Vůbec nechápu, jak tady běhali ti, co nás zařízli. Neustále se jen něčím prodíráme. Eensarové šli tuto pasáž za světla a na začátku (po 3 hodinách závodu) přesto nám tu dali hrozný kouř, zvláště uvážím-li, že to neměli tolik šláplý. Na 14 postupech a 18 km (po čáře) nám dali téměř dvě hodiny, což je prostě špatně.

Je šest ráno, jsme na kontrole 83, oproti plánu máme zásek přes 2 hodiny a to jsme ještě dvě kontroly vynechali. Nejsme zlomený, ale víme, že v tom bordelu prostě nezrychlíme. Přitom posledních šest hodin často rozhoduje o celém závodě. Kdo dokáže od rána zmobilizovat, běžet, nedělat chyby, dobře to naplánovat, vyhrává. Nám se to nepodařilo. Od šesti už posbíráme pouze 11 kontrol, což je 600 bodů a urazíme pouze 20,5 km. Vítězní Eensaři naopak seberou 17 kontrol, 890 bodů a urazí 24 km. My navíc přibíháme o tři minuty pozdě, 40 bodů nám berou, takže v poslední čtvrtině závodu od nich dostáváme 330 bodů.

Sumasumárum: I přes chybu v bažině, krizi mezi pátou a šestou hodinou, bylo první kolo dobrý. Po devíti hodinách jsme měli 1560 bodů a 48 km, zatímco vítězové 1800 bodů (45 km). Věděli jsme, že tahle část byla běhavější a méně bodová. Počítali jsme, že v druhé části zpomalíme, ale bude tu hodně bodů. Plán byl sebrat v druhém kole 2 160 bodů, což by nám dalo v součtu 3 720. To by sice na Eensary nestačilo (3 860 bodů), ale na druhé míso by to dalo bohatě o 200 bodů.

Po čáře jsme urazili 98 km (Eensaři 104 km), ale bohužel hodně jich bylo na konci jalových, protože jsme museli měnit trasu a poslední kontroly už byly spíš transportní do cíle, než že by za ně bylo bodů jak máku.

Průhledná lepící páska - univerzální pomocník.