Není důležité vyhrát, ale být včas ve stánku

Loňský ročník kvadráče skončil absolutním klacko-triumfem. Chlapci v umělohmotných gatích brali první, druhý a třetí flek. Taky bylo co slavit, možná až moc. Letos jsme Krajíce poslali na zkušenou na Zéland, a tak klacky reprezentovaly jen dva týmy. Já s bráchou a kamarádi od Hofmanů Fujda s Myrkem.

Konkurence byla hodna tomuto prestižnímu podniku. Nějaký ten reproš v Exteře, v AR, ve hvězdách. A taky se do toho hned od začátku začalo dupat, hlavně Puchy ještě asi nerozředil cocu z Peru a na první osmistovce byl jak fotr v nejlepších letech. První z běhu se ale vrátili kamarádi od hof, protože z kopce se nebojí. My jsme je s bráchou jistili okolo čtvrtého místa, vepředu se motali triatlonisti.

Voda byla jako vždy delší než by měla, ale protože se nikdo nevyklopil (ani triatlonisti), skoro nic neřešila. Do léta by to na Baťův kanál ale asi chtělo posílit.

Na kolo si bohužel vzali triatlonisti motorky, takže byli hned v hajzlu jak mládí a zbytek závodníků se vydal hledat lampiony deset a více minut po nich. Kamarádi od hof jsou ale bojovníci, a tak se v lese dostali před ně. Bohužel si za to vysloužili jen totální ojebání v žampašským kopci. My jsem to s bráchou nějak pojistili na třetím místě, takže vlastně slušnej výkon. Ale k čemu vlastně ty 4,5 hodiny dřiny a 237 napsaných slov? No přeci kvůli této fotce.

K soupeřům samozřejmě totální respekt, ale porazit Péráka s Hvězdářem prostě potěší. Vždyť vy nám to, kluci, za 14 dní na EPU vrátíte.