středa 5. září 2012

Žádná sláva, mámo!

Když jsem se před X lety dozvěděl, že MS v rogainingu bude v Krušnejch okolo Šindelový, začal jsem se těšit jak školák na prázdniny. Drsnej kraj, drsný počasí, drsná trať, to bude paráda. Petra si těch keců doma dost užila. A najednou tady ten závod byl. Samozřejmě, že nějaká teoretická se nekonala, spánkový deficit z PP nedohnát (ba naopak), ale co, je to ten očekávaný závod, to se nějak urve. A hlavně všichni ti neznalci z celého světa vůbec netuší, co Šindelová dokáže. Bude to sakra těžký a safra pomalý. A tak jsme to s Fujdou naplánovali. Na slabých 120 km.

Jenže Fujda je tahací čokl. Když může, tak rve, co to jde. Žádný kalkulace, žádný šetření. A tak po dvou hodinách máme skoro hodinu náskok nad plán. Co s tím? bouchat dál, to je jasný. Furt čekám, že se někde zasekáme v bažině, budeme něco bezradně hledat v zašitejch melioračkách, ale nic. Po třech hoďkách máme více jak hodinu náskok a tak začínáme přichazovat čučka kontroly, který jsme ani nechtěli brát. Ale běží se nám dobře, kontroly naskakují, potkáváme masíčko, rozebíráme holky a zdevastovaný realitní trh a nic nám nechybí.

Po sedmi hodinách přichází první chyba. Dokolečka chodíme rýhou, na jejímž konci má být kontrola. Když už to po půl hodině chceme vzdát, všímáme si, že někteří závodníci  chodí po cestě jako by tuhle kontrolu vynechávali. Ale proč? Když je za devadesát. Naposledy tedy lezeme do rýhy. Poprvé i vlézám do hustníku, ve kterém rýhu ztrácím. A ejhle. Nálézám ji znova za hustníkem. A i s kontrolou. WTF. Mrčíme a bušíme to o to víc. Naštěstí to bylo do kopce, protože kdyby ne, tak kontrolu určitě přeběhneme o světadíl dál. jediný pozitivum je, že díky chybě a přihozeným čtyřem kontrolám navrh už jsme v plánovaném časovém koridoru.

Na další kontrole potkáváme Plecha s bráchou a ztracené španělské řezivo. Kluci jdou ještě na jednu a pak do hospody na pivo, my na studánku a do noci dál. I když jeden gel skrz mě projede téměř bez zpracování, pořád je nám hej a po 12 hodinách vytahujeme z rukávu krásnou tempovku a předbíháme na traversovce jednohu Rusáka za druhým. A co z toho? Že jim po 20 minutovým hledání lomu uprostřed lesa, nacházíme rýhu u cesty. S kontrolou. WTF podruhý! Jak čekám na Fujdu, než se ke mně skrz smrčky dostane, solidně vymrzám a z dalších postupů si pamatuju akorát ukrutnou kosu a na konci Japonce. Padla krásná mlha, vylézáme na polootevřené prostranství, ze tmy vidíme světla a slyšíme ruské hlasy. Stalker jak prase. Mažeme odsud.

Dostáváme se na hřeben, který prý byl krásný. Možná. My díky mlze, dešti a tmě vidíme na pět metrů. Nekecám. Chvilku hledáme jeden potok v hustníku, ale jinak celý hřeben zvládáme hodně slušně. Potkáváme "Seskočil z rudé skály a vyrazil si dech" i Dana Tománka. Pořád se nám daří na rovinách utíkat, i když za styl už bychom toho asi moc nepobrali. Blbý je, že je pět ráno, do limitu zbývá 7 hodin a my už máme v plánu jenom osm kontrol. Což o to, už jsme docela vyřáděný a běhat se nám už moc nechce, ale přeci jen tu nejsme jako Alda na dovolený. Naštěstí nás na další kontrole posílá do kolen studenej fučák, takže se chvíli nestraráme o body, ale abychom nezmrzli, ale jakmile si bereme suchý propocovák (víme, jsme srabi, že jsme ho tahali s sebou) a vlezeme do lese, už je zase dobře. Na trati jsme 18 hodin a 23 minut a už toho moc nevymyslíme. Pokorně sesbíráme, co nám tam zbylo, jednou si zastresujeme, když se místo hodinek podívám na výškoměr a zděsím se, že už je 9:30, ale pomalu, ale jistě si to kulháme do cíle. Bez stresu a motivace je najednou fyzický výkon úplně na nule.

V cíli dostáváme hroznou kládu, kterou jsme si snad za těch 145 naběhaných km (104 po čáře) ani nezasloužili. To zase dostaneme od Lochnese kázání...

Brácha s Plechem nám dali 150 bodů a jsou sedmí, my za 3040 třináctý. Aspoň že nás nezařízli žádní další Češi.

Příště holt nesmíme být takový bábovky a naplánovat si pořádnou dardu a radši tam chcípnpout, než se pak kopat do zadku. Což ale neznamená, že jsme se zase pěkně neposlali do kytek. Dneska je středa, a rozhodně není pohárová.

Na jedničku s nasazením.

V cíli nabaleně.

Plech jakoby čekal radioaktivní záření.



Žádné komentáře:

Okomentovat