Vícemistři Evropy v indiánském cupitání

Tak se nám to povedlo, po 59 hodinách závodění jsme vybojovali druhé místo na ME v Adventure Race. Díky všem, kteří nám posílali povzbuzující SMSky. Společně s unikátním Smoldovým Monitorovacím Systémem (uSMS), nás zprávy o průběžném pořadí, ztrátách a náskoku hnaly dál. A jak se to všechno vůbec semlelo, že blondýnka, štamgast, fotr a lenoch naokonec ke štěstí přišli? To bylo tak...

Stejně jako vloni jsme každý v týmu uměl něco a dohromady neuměli lézt. Dejna jen potvrzovala moji starou teorii, že náročné práce by měly zastávat ženy, protože jsou prostě mnohem odolnější a vytrvalejší než muži a zatímco my chlapy jsme druhý a třetí den fňukali, Dejnu trápilo, že je zpocená a dostatečně nereprezentuje krásu dámského pokolení. Fujda dřel, tahal a mručel jen potichu, brácha skvostě odmakal brusle a vždycky dokázal z batohu vytáhnout nějaký pamlsek a já si čuměl do mapy a peskoval.

Prolog a první bikovou etapu jsme zvládli slušně a na první přebalení do depa jsme přijeli třetí. Na inline/treku jsme se různě sjížděli a předjížděli s dalšími týmy, které byly sice rychlejšími bruslaři, ale mnohem více pili a tak jsme je vždy u nabírání vody dojeli (UHK) nebo to pálili tak bezrozmyslu, až totálně oddělali brusle a pak i sebe (Ekstreem Adventure). A protože letos jsme se nebáli napálit sjezd k ozdravovně, do depa jsme si zase dobruslili třetí. I když jsme letos depa minimalizovali co to jen šlo (Fujda krásně odpočítával), Tilak se přebalil na kolo rychleji a vyrazil asi o pět minut před námi. Protože jsme ale při této etapě šli štěstíčku naproti, přijeli jsme z ní společně s Accomem na druhém místě asi půl hodiny za Adidasem. Jenže nás čekalo lezení... Ale i to jsme nějak vyšmoulili a když jsme si jako správní Frode Andersenové obkroužili tři trestňáčky, vyrazili jsme na hóóódně dlouhý trek (70km) na třetím místě jen půlhodiny za prvními. Byli tři hodiny odpoledně, 29. hodina závodu, na sluníčku asi padesát a my si začali snít sen o medaily. Bohužel jsme snili až moc a nevšimli si (stejně jako ostatní týmy), že turistická zelená v mapě neodpovídá té v terénu a první kontrolu na treku úplně zbytečně zkazili. Škoda, protože bychom tam došli první týmy. Trek trval celou noc. Adidas šel skvěle a nedal nám čuchnout je dotáhnout. Accom naštěstí jednu větší chybu udělal, a ještě před tmou jsme se dostali před ně. Na oslavu jsme dali rychlou zastávku v hospodě před Třemošnou. Utopenec, který jsem si vzal s sebou do skleničky, chutnal jak žádný jiný předním - prostě bašta. Po diskotéce na Seči a dvou "middlových" kontrolách na ostrohu u přehrady jsme si dopřáli 20 minut spánku (až na Fujdu, který si dělal z puchejřů vodní hodiny). Ranní orienťák ve skalách byl krásný, ale po 16ti hodinovém šlapání na treku už nám to moc netáhlo. V závěru orienťáku jsme potkali v protisměru běžící Tilaky. To nás dost znervóznělo a z indiánského poklusávání jsme přešli na vytrvalé cupitání. Naštěstí to trvalo jen krátce, protože po Bolsově krosu jsme si konečně sedli na kola a pálili to bouřka nebouřka směr Havl. brod na loď. Na ní nás stihla slušná čína, ale protože jsem věděli, že za nějakých nicotných 6 hodin budeme v cíli, moc jsme to neřešili. Vložený orienťák už byla jenom malá prudička na puchýře a noční sjezd peřejemi na Stvořidlech ten správný konec závodu, jakým je Adventure Race.

AR hymna (Stand up for the champions), šampíčko a všechny radosti okolo dojezdu byly zase pěkný doják, už se na to zase za rok těšíme.

O zapomenutém číslu, těstovinách sežraných kočkou, nedotaženém rychloupínáku  nebo chytře připraveném tahání na brusle vám rádi povíme někde u pivka.

ALPINE PRO - Czech Adventure Race 2011 from 4Elements on Vimeo.

A takhle to vidí náš sponzor Alpine Pro