S ostudou, bez kontroly, ale třetí

Na letošní rogáč jsem se dost těšil, protože jsem byl perfektně teoreticky připravený. Na jaře jsem přečetl "Zrozen k běhu", začal odebírat Běhej a na Facebooku mám za přítele trenéra Brázdu. Jenže jak se později ukázalo, ani to nestačilo...

Mapa s naší polotratí

Parťáka mi letos dělal vícemistr republiky v ultramaratónu veteránů, takže kvalita v týmu bezesporu byla. Ranní dvouhodinovka byla kupodivu klidná, rychle se rozhodujeme pro jedno kolo, vytahuji provázek na 100 km po čáre a před jedenáctou máme trať hotovou. Podle pokynů, které budí dojem, že to v lese asi moc nesedí (nelhaly), se snažíme vyhnout problematickým pasážím nebo je vyžrat aspoň ve dne. Na noc si připravujeme pěkné přeběhy mezi vesničkama a polema - to musí sedět a ještě si dáme pívo! Hovno. 

První menší zádrhel přichází na třetí kontrole, která má být na průseku odbočující z hlavní cesty. "Něco tu odbočuje, ale to vypadá na stezku srnek, to na padesátkové mapě přeci nebude," moudře uvažujeme a pokračujeme dále. Naštěstí brzy potkáváme kluky s nápisem "ZŠ Slaný" na zádech, kteří již kontrolu mají a jen kroutí hlavou, že jsme ji nenašli. Holt zkušeňáci.

Další kontroly ťukáme docela zkušeně a oproti plánu 6 letmých km/hodina jdeme rychleji, a tak si jen hvízdáme, jak jsme dobří. Když už jsme se cítili jak mistři světa, tak potkáváme mixi (jedny dokonce veteránský), kteří běží stejně rychle jako my. To nás trochu dostává do kolen, ale bojujeme a dokonce se od nich po pár kontrolách dokonce odpojujeme (šli jinam).

Okolo sedmý večerní lezeme na hrad Hernštejn (70) a ve 20:21 se zapisujeme do knihy u pramene Radbuzy (51). Brácha s Plechem tu mají záznam v pět hodin, jako každý rok to vymysleli úplně jinak než já. Ještě za šera nacházíme loučku v údolí (71), které jsme se při plánování báli. Na další kontrole vytahujeme světla a rohlík, kterej já klasicky žeru asi půl hodiny. Furt docela běžíme, takže okolo 23 hod máme naběháno podle GPS 70 km.

Kontrolu 84 jsme měli naplánovanou na půlnoc. Asi to bylo rouháníčko, protože popis je židovský hřbitov. Už cesta k němu bylo peklíčko, protože cesta přes pole v reálu nebyla, zato v reálu bylo pěkně zaseto. Lupinou šajním před sebe co to jde a snažím se držet směr a vejšku. Nakonec to bylo fuk, protože kontrola byla blbě postavená a než jsme ji našli, tak se neboštíci asi moc nevychrněli. Nejzákeřnější na dohledávce byla nová obora, ze které na nás furt svídili voči a jenom nás utvrzovali v tom, že to je určitě ten čtverec lesa v mapě...

Nakonec kontrolu nacházíme sedm minut po půlnoci. Pěkná 45 minutová dohledávka. Náskok na plán je v háji, bojovnost ne. Na další kontrole nabíráme do camelu močku a šviháme to na rozharní lesa a pole (73).

Že tady strávíme další pěknou půlhodinku je nemilé překvapení. Ve skutečnosti je mezi polem a silnicí několik pěkně prorostlých remízkolesů, takže než to ve tmě všechno oblezema, tak z pole v botech vynosíme téměř všechnu rosu, co tu byla.

Určitě tyhle dvě kontroly byly to nejhoší, co nás mohlo potkat, a tak stále motivovaní bušíme dál. Na další kontrole potkáváme další dvě dvojice. Jsou parádně rosekaní, ani nemluví. To nás samozřejmě škodolibě potěší, a tak nás ani nerozhází, že 53 tam není. Fujdu bolí úpony čím dál víc, takže furt cupitá, že je to pak prej lepší. No já bych klidně takhle ve tři ráno šel i pěšky, ale co nadělám... Na 74 to rozbalujeme po cestě až přímo pod kontrolu a pak kolmo na ní. Nad sebou vidíme, že už to tam pár světel češe. Těšíme se, jak tam jako borci přijdem a s frňákem nahoře jim to najdeme. Hovno. Za hodinu jsme to tam pěkně prochodili, ale lampionek nenašli. Kde ta mrcha byla, furt nevím, ale ten hřbítek se skalkou, na kterém jsem bezmocně seděl, byl tak pěkný...

Morál na nule, ale přeci to nezabalíme! Na další kontrole nám už svítá, takže už zdálky vidíme, že louku musíme obejít, protože tam jsou bejci a bůhví, jak se po ránu cítěj. Tempo už je nevalný, úpony zloběj. Na 65 to balíme a šouráme se domů. V sedm jsme ve stanu.


Naoknec i takovej tragickej výkon stačil na třetí flek. Bloudili všichni, dokonce i Plech s bráchou. Ti to ale odbojovali pěkně celý, což je prostě třída!