čtvrtek 28. července 2011

Já vám dám mini

Něco v tomhle duchu vyjde o mini Czech Adventure Race v Hydru. Už mě ale Ludvik honí, ať nasedám do fára směr Icebug Hemavan.


Velký, drsný, nekompromisní a mnoha dalšími vzletnými přívlastky certifikovaný Adventure Race čtyřčlenných týmů bývá tradičně v půlce srpna. Aby se nám věrným závodníkům nestýskalo po závodě tak dlouho a naopak nováčci si mohli vyzkoušet, co Adventure Race obnáší, uspořádala sehraná pořadatelská sestava okolo ředitele závodu Tomáše Vaňka "kratší" verzi závodu. Nazvali ji neškodně mini Adventure Race, ale nakonec mini v okolí Štěchovic bolela solidně.  Což ale na škodu rozhodně nebylo..

Jak se pozná účastník Adventure Race? Z auta dokáže vytahat neuvěřitelné množství outdoorového harampádí a oblečení, které různě přenáší sem a tam, ve snaze co nejlépe si rozmístit potřebné vybavení na jednotlivé disciplíny (většinou se stejně na něco zapomene). Tato přípravná fáze už je jakousi zahřívací etapou, protože tady se rodí strategie a vymýšlejí fígle: „Hele, tuhle zátoku nemá cenu obcházet, budeme plavat. Nabal do Depa B hydro vak, na břehu se svlíkneme do naha, naházíme všechno do vaku a přeplaveme.“  Ti zkušenější štrachají a přenášejí méně, protože už vědí, co a jak.
V pátek 15.7. v podvečer u Sportovního centra ve Štěchovicích to tak vypadalo jako na outdoorovém veletrhu. Tu se válelo kolo, pádlo, támhle bunda, trenky, energetické gely. Pořadatelé ale byli k závodníkům shovívaví a na trati bylo jen jedno depo a disciplíny nebyly nijak záludné. Nejdříve nás čekal okolo Štěchovic krátký trek (18km), pak podle mapy objet na kole pár kontrol (60 km) a dojet do depa v Živohošti, kde byly lodě (14 km´) a další trek (30 km). Závěrečná cyklo etapa (60 km) pak vedla přes kontroly zpět do cíle ve Štěchovicích. Suma sumárum nějakých 180 km a podle pořadatelů práce na 16 hodin pro první dvojčlenné týmy. Tak uvidíme, jak se nám bude dařit. V deset večer jdeme na to…
S bráchou jsme závod pojali jako vhodnou přípravu na srpnový velký Adventure Race, protože každý takový závod je vedle zkoušky fyzičky i zdroj mnoha zkušeností. A i když už jsme pár takových závodů absolvovali, zase jsme nějaké chybky udělali a dobře se poučili.
Z prvního treku se stal kvalitní přespolák. Jako odkojení orientační běžci to na první kontrolu střiháme přímo. Správně trefujeme cesty a na jedničce jsme první. To se povedlo, už budeme mít klid, zvláště když i dvojku nalézáme rychle a celý postup pěkně valíme. Cestou na trojku se ohlédneme na poli za sebe a … jak je to možné! Za sebou vidíme nejméně šest světel, tedy aspoň tři další týmy. Na čtyřce už nás mají, je mezi nimi i jeden mix. Trošku se uklidňuji, že Radka Brožková je vicemistryně světa v orientačním běhu, tak asi běhat bude muset umět. Dál už pokračujeme společně.
Noční kolo bylo krásné. Hned na jedničku prověřil stavitel naši techniku důkladným single trackem dolů k řece, pro trojku jsme si museli vyšplhat až na rozhlednu. Na poslední kontrole před sjezdem na pláž do depa v Živohošti začalo svítat. V mojí hlavě se ale spíše zatmělo, a tak jsme ve sjezdu špatně odbočili a zbytečně ztratili pár minutek.

Loď za ranních paprsků byla jak z indiánské příručky. Ticho, klid, mlha válející nízko nad vodou. V ramenech Slapů jsme sebrali pár kontrol a hurá na trek. Ten se motal okolo přehrady a na závodnících bylo, zda si postup občas zkrátí plaváním nebo vodu poslušně oběhnou. Takové volby byly čtyři a kdo si nedělal se svlíkáním a sušením příliš cavyky, tak se mu vyplatilo vždy plavat. Nám se s bráchou do vody ze začátku příliš nechtělo, protože byla ráno ještě docela zima, ale v další části závodu už jsme to brali jako vítané zpestření. Po 14 hodinách závodu jsme si dopřáli zastávku na pivko a kofolu. V klidu jsme se v hospodě v Cholíně usadili, protože podle zpráv jsme na trek vyráželi s dostatečným náskokem. Jenže než jsme si stačili ťuknout, vbíhá do hospody jeden ze soupeřů, bez rozpaků žadoní obsluhu o vodu do camel bagu a vůbec nevypadá, že by si dal po obědě dezertík. Co se dá dělat, dáváme kontrolního exáče a další část treku bušíme o to usilovněji. V depu si dáváme záležet, abychom se převlékli co nejrychleji a nedali soupeřům „čuchnout“. Vyrážíme s drobným náskokem, který jsme udrželi až do cíle, kde nás již čekal zasloužený odpočinek, sdílení zážitků se soupeři a po vyhlášení poklidný večírek – přeci jen závod trval poctivých 19 hodin.  

Nápad uspořádat „krátký“ Adventure Race byl od pořadatelů správná trefa. I zkušení závodníci si museli šáhnout až do nejtajnějších rezerv a nováčci si mohli osahat, co je potřeba dopilovat, než se pustí do třídenního dobrodružství zvaném Adventure Race.



Tady mini mapa.

3 komentáře:

  1. Pěkný Pápn, gratulace a drž se v Norsku!
    /Bet

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý výkon...akorát koukám na výsledky, překvapivě málo týmů, což mě udivuje...proč to? Fil

    OdpovědětVymazat
  3. Malý krok pro lidstvo, velký pro Tebe. Tímto výkonem jsi udělal další velký krok k Tvému vysněnému cíli a dveře se Ti výrazně pootevřely. A to i přes to, že Tě smázla Ráďa........nějak měknu nebo co.. Lochnes

    OdpovědětVymazat