Kdyby běžel v pumpkách, bylo by to zlato?

Sezóna ještě ani pořádně nezačala a klacky.cz slaví první kvalitní výsledek. Fujda se stal vícemistrem republiky v ultramaratonu veteránů. Jak k tomu mohlo dojít? Prostě 4 hodiny cupital a mudroval jako každej správnej vetoš a bylo to tam. Ale postupně.

Trať je to pěkná, ale ten závěrečný seběh je peklo.

Před třemi roky jsem běžel Brdskou stezku, protože byl volný víkend a bylo to za barákem. Protože to byla slušná ptákovina a partička podivínů, co se ráno seberou a běžej 50 kiláků po Brdech, v lecčems připomínala psychopaty z OB, zopakoval jsem si to i minulý rok. A letos se k mně přidal i Fujda s Paclošem.

Příprava nebyla nijak speciální, jenom jsme spolu ve středu šli 3x2 kilák a v pátek si u nás v hospodě dali 5 Kozlů, půl kila žebírek a domluvili se, že rozběhnout první pětikilák za 19 min jako já minulej rok je prostě blbost. I když blbost spíš bylo, že jsme si nedali ještě jednoho Kozla, protože pak už bychom asi neváhali a šli o patro výš na disco, kde hrál tenhle pátek Olda Burda a podle toho co se tam začalo slejzat to vypadalo, že nad ránem by se sklízel rybízek jedna radost. A mě by teď tak šíleně neboleli nohy.

Ale zachovali jsme se zodpovědně, v dvanáct to zatáhli, sjeli jednoho kouzelníka a upadli do kómatu, z kterýho nás v šest ráno probral budík.

Jako každý ráno i tohle bolelo.

Ráno každej natlačil kafčo, dvě buchtičky, Pribiňáka, natáhli jsme klacky a kompresky (Pacloš FC Barcelona venkovní sada) a v osm ráno už stáli na startu. První divácké kolečko na oválu je pohodička, ale jakmile se vyběhlo na silnici směr Řitka, začali za to někteří pěkně brát. Zejména blázen s trenkama ze stánku, bavlně a ledvinkou kolem krku. Jsme ale v klidu, protože je jasný, že za 200 metrů vytuhne nebo se uškrtí. Navíc mi přeci půjdeme první pětikilák mezi 21 a 22 min. Takže žádnej spěch.

První pětikilák típeme za 19:58 a blázen s ledvinkou se nám s první skupinkou stále vzdaluje. Na šestém začíná pěknej kopec. Nějak se na ten hřeben vydrápat musíme. Pacloš si dle předsevzedí drží pomalejší tempo, nám to s Fujdou do kopce docela ťapká a dotahuje dokonce i blázna s ledvinkou. Já se nakonec dotahuju i na mého oblíbeného prošedivělého Němčoura, který mě každý rok totálně odrovná v seběhu do Dobříše. Držím se za ním a modlím se, aby jako minulý rok nestáhnul zničehonic gatě. Letos to bohužel bylo obráceně...

V seběhu po druhé občerstvovačce (16 km) na mě začíná dotírak nejenom Fujda, ale i ranní snídaně, takže v momentě kdy mě Fujda míjí, skáču do škarpy a buchtičky s džusíkem jdou ven. Dalších 9 km se tak na něj snažím stáhnout prosr... 45 vteřin. Jenomže on zase stíhá prošedivělýho Němčoura, takže to jde ztuha. V kopci na třetí obřerstvení (22 km) už ho mám na 20 vteřin. Jenomže on se v seběhu drží Němčoura, takže mi zase trošku cuká. Němčour je ale fakt neskutečně rychlej, takže když ho Fujda nechává být, dotahuju ho. Mezičas na 25 km típeme za 107:36 což je o dvě minuty pomalejší než minulý rok. Když už jsem téměř vedle Fujdy, musím zase do škarpy a zbavuju se i posledního zbytku snídaně. Scheisse. Nebo spíš Durchfall.

Letecký seběh za Němčourem ale Fujdu odrovnal stejně jako mě v minulých letech, takže 30 km típeme už zase spolu (128:54) a pro Fujdu začíná 10 km utrpení, než doběhne na občersvovačku na 40 kiláku, kde dostane banán se solí a pivo, doběhne ho tam Pacloš a spolu pak pokračují vstříc druhému fleku z MČR veteránů. Což ale samozřejmě nevědí, protože ani nevíme, že to nějaké MČR je.

Já se v tu dobu drápu k poslední občerstvovačce nad Kytínem a vím, že mě čeká to nejhorší z celé trati. Posledních 5 km dolů do Mníšku. Že to ale bude letos tak hrozný, to jsem fakt nečekal. Musím to jít na indniána za 27:18 a těsně před cílem mě úplně lehce předběhne chlápek ročník 1955.

Nakonec čas těsně pod 3:50 a zhoršení o 8 minut. Ale stačí to celkově na šestej flek a v juniorech (do 39 let) na bednu. Do dvou minut finišuje blázen s ledvinkou. Protože se všude válej jenom Němci a Slovinci, navazuju kontakt. "To se ti s tou ledvinkou neběží blbě?" "Ne, jsem zvyklej. Já takhle běhám u nás doma po Krušnejch." Tomu, že zná Tojnárka, že už má Brdskou zaběhlou za 3.34 a maraton za 2:40 už se vůbec nedivím a s díky odmítám, abych za týden přijel do Děčína, že je tam parádní 100 km pochod. Prej celý nepoběží, jenom některý úseky...

Za deset minut dobíhá Pacloš a kousek za ním Fujda. Chvíli se válíme a nechápeme, jaktože ty dědci vokolo jsou tak v pohodě. S vypětím všech sil se dotáhneme jak děvky po celodenní směně do sprchy, kde se vracíme aspoň trošku do života. V jídelně pak už je dávno zasedlej blázen s ledvinkou a hlásí, že maj perfektní Svijany. Tak si je dáváme a čekáme, až mě vyhlásej, abych stejně jako před rokem domů dovez míč.

Bez piva medaile nejsou.

Když už mám míč a vypadá to, že je konec, začnou vyhlašovat MČR veteránů v ultramaratonu a na druhým místě najednou hlásej "Jan Fujáček Klacky CZ". S Paclošem řveme, blázen s ledvinkou tleská a Fujda by se nejraději propadl hanbou.

Pak už jenom zatleskáme i my bláznovi za druhej flek do 49 let a jedeme domů.

S taškou přehozenou jako Ondra Vesecký opouští šampion stadion.

Výsledky budou zde asi tak za 6 - 10 měsíců.