pondělí 20. září 2010

Jaký je ukrajinský chleba? Zatraceně tvrdej ...

No, pobyt u východních bratrů je vždycky pěkná škola života. Potvrdil jsem si to i teď o víkendu, kdy jsme s bratrem rogainingovali v Bukovelu - ukrajinském ski středisku, který ve stylu stokrát nevkusnějšího a tisíckrát megalomanštějšího Špindlu vyšvihla na zelené louce armáda během jednoho roku.
To už nám je hej - víme že přežijem. Hřeben smrti máme za sebou, teď už jsou jen 3 hodiny z kopce.

Proto se nevyhnu pár radám do života. Ale nelekejte se, ctěte dál, bude to zábava s nadhledem. Ono tamní život bez nadhled ani brát nelze. Jinak by vás to poslalo k zemi, jak levej hák Vitalije Klička. A jedna do gulí od bráchy Wladimíra.

První rada - Až pojedete na Ukrajinu, mějte v pořádku všechny papíry od auta.


7:00- přijíždíme na SK/UK hranice, vypadá to skvěle, před námi pár aut
7:01 - začína pršet
7:30 - slovenští celníci drobně buzerují, ale v pohodě
7:45 - zato ukrajinský hovado, už tak našponovaný že mu v uniformě vlhnou cigára, se vytočí ještě víc, když u nás nenajde chlast, drogy, cigára ani zbraň. Naštestí je pozornej a vítězoslavně zjišťuje, že v malým techničáku nejsem zapsanej ani já ani bratr. Vysvětlení, že jsem zatím přepsanej jen ve velkym, ho vůbec nezajímá. Z velkýho techničáku si chce ubalit Fidelův doutník, teď je vítěz. Vrací nás zpět, ať dovalíme potvrzení.
8:00 - i když jsme neopustili prostor hranic, musíme při výjezdu u Slovaku všechno vyskládat. Asi to holka v uniformě dostala... Nás ale nedostala - zase žadný cigára, alkohol, ani pašovaná nafta.
8:15 - před obecním úřadem ve Vyšném Německém stoji Passat s kouřovými skly. Je to dobrý, starosta je v uřadě.
8:30 - volám Marmošce, jestli by nenapsala plnou moc a neposlala faxem na mistní úřad. Jasně že počkáme ... děti do školky ... nákup ... domu ... napsat ... poslat Plechovi ... odfaxovat. Zaléháme a snažíme se něco naspat.
10:30 - pípa SMS, fax odeslán
10:35 - asi došla páska, chlapci, není to k přečtení. Zkuste v Krčavě.
11:00 - v Krčavě paska lepši, i když žádný zázrak.
11:29
- zacina lejt
11:30 - ukrajinský hovado, hned jak nás vidí, ožívá
11:35 - není notářsky ověřeno, chlapci, vy jste auto ukradli!ZPĚT!!!
11:36 - v autě za námi se s pochopením usmívají. Taky je to kkt vrátilo, a tak nám radí, kde v Michalovcích najdeme notáře.
12:55 - notářka se diví, proč jsme do pasu nedali pár éček a pro jistotu vystavuje potvrzení dvě, i na cestu zpět
14:30 - borce už naše notářské potvrzení moc nezajímá. Přijeli pánové s vysokými čepicemi a pořádnými pupky. Třesení pažemi nebere konců, Čehuni už vypadněte, teď se bude dojednávat byznys.
Čím vyšší čepice, tím snazší život. My neměli ani kšiltík, takže si nás na hranicích pěkně vychutnali.

Druhá rada - jezděte v noci, je to větší digihra.

Uzhoror - Mukacevo - Ghust to je nase trase do Karpat. No jo, jenze kdo se ma v tech jejich obrazcich vyznat. Takze jakmile mi bracha na spolujezdci vytuhnul, palim to misto na Ghust na Lvov. Tehle 60 kilaku nas bude jeste mrzet ... Brzy se zacina stmivat a cesta zacina byt slusny ralley. Chcanec, vesnice neosvetlene, vsude doury a po silnicich se samovolne potulujici lide, cykliste a zvirata, radne posilnena vodkou (vcetne zvirat). Blikacka nebo reflexni paska je na Ukrajine asi sprosty slovo. Vzpominam na proparene dny a noci u Fandy na pude se hrou Taxi. Zvysuji frekvenci steraci, pridavam plyn, priviram oci, volume doprava a jen pocitam body: dira, ohozena babka, odhozena kocka, strachnuty sabaka, sejmul jsem oba ty cyklisty nebo jen jednoho? Kdyz jedu na hranici svych ridickych skills, predjizdi me Transporter. Visim ji. Dokud se prede me nezacne cpat dodavka se sklem...

Jsem rad, ze jsme pred pulnoci na miste. V jednu ulehame a vime, ze zejtra to budeme muset odbehnout na drogy.

Rada třetí - na východě svíta a vše tam jde pomaleji.

Budime se totalne rozsekany v devet. Za hodinu mame dostat mapu, za tri vybihame. Uz je jasny, ze to bude zase pekna punkacovina.

Mapa vypada milosrdne. S americkym sebevedomim spojujeme vsechny kontroly. Vzdyt staci jit po care 4 km za hodinu a v pohode to dame. Dokonce bychom mohli byt uz v osm rano zase ve spacaku. Mame to na dve kola, takze si bereme jen par gelu a ctyri Gutary, kdyby se nam nahodou chtelo spat. Ja si ani neberu Camelu. Chcije, a stejne jsem si doma zapomnel ke Camelu hadicku.
Z kóty 1719 m/n/m byly parádní výhledy do mlíka.

Start nestihame asi o 5 minut, takze vubec netusime, jake mame soupere. Ale ono je to skoro jedno. U Rusaku clovek nikdy nevi. Muzou jit v mokasinach s bambulkama a igelitkou a stejne ti nemuseji dat sanci, protoze pro ne je survival denni chleba.
Brácha si dáva na salaši v hash housu čínskou polívku ...
... zatímco já si musel dávat bacha na domácího pašu. Byl slušně nakalenej, a když jsem ho vyfotil, chtěl mi utrhnout prst. Měl sakra sílu, že oba pořadatelé měli problém ho zkrotit.

První dva kiláky po zpevněnce a pak odbočit na cestu ... to je cesta tenhle ekl? Všude ostružiny a popadané stromy. Lesem to také nejde obejít, tam je to ještě horší. Co se dá dělat. Musíme to kousnout a prolézt. Horší už to nebude. Bylo. A vždycky když už jsme si říkali, že "tohle není už možný", tak na dalším postupu si laťku "nemožnosti" zase posunuli. Vrchol přišel na postupu na kontrolu 41, na který jsme se celý závod těšili, jak si tam pěkně pobrousíme hřbítek. Jenže hoši tam nějak zapomněli šlápnout aspoň náznak stezky, takže z toho bylo 2 hodiny přelejzání šutrů ostrejch jak anglický skluzy a slizskejch jak Gianluigi Buffon.

Zelbohu podobnych postupu, kdy jsme nebyli schopni jit po care ani 2 Km/hod byla temer tretina, takze jsme brzy museli nas ambiciozni plan (vysbirat vse do sedmi rano) brzy vylejt a zacit preplanovavat. Coz se v neustavajicim desti a kose delalo s chladnou hlavou blbe. (I kdyz vlastne na usi mi kosa docela byla.) Nakonec jsme se shodli na plan smrti a i kdyz jsme sebou meli vybaveni jen na 12 hodin, rozhodli se nevracet zpet do centra, ale jit jedno velke kolo a pretlouct tech 12 hodin navic na to, co najdeme po kapsach. Nastesti jsme toho tahali trosku vic, takze nam ve finale chybel jenom nejaky Gutar nebo Sleha. Coz nastesti zachranila paradni salas, kde jsme se zabalili do NRC folii a dali si s par hlodavci pekny 20ti minutovy power nap.
Po probuzení nikdo nevypadá dobře.

Mapa byla slusna, i kdyz sedela jenom tam, kudy zavodnik mel jit. Kdyz jste se treba podivali na druhou stranu udoli, tak jste videli cesty, ktere v mape vubec nebyly. Proste efektivita mapovani:-) Obcas tedy bylo tezke drzet cestu, kdyz ta se casto podobala totalne zabusenymu hustniku. Nastesti je Ukrajina plna uvedomnelych turistu, kteri,
Cesty znaci odpadky. Zvlaste plechovky a plastaky zapichle na vetvich jsou v noci krasne k nasviceni.

Nakonec nás (poměrně o dost) porazili jedni Rusáci. Zamrzelo nás to zejména z toho důvodu, že nam vyfoukli prize money 7000 ukrajinskych klacku (asi 1000 dolaru), protoze pak bychom mohli jet domu jako kralove a vsechno vyhazet na pokuty a uplatky ukrajinskym strazcum poradku. Takhle jsme zase zustali trcet na hranicich 4 hodiny...

5 komentářů:

  1. No jo, přesně stejný problém s techničákem měli i Apliňáci, když jeli loni na ARko na Ukrajinu.. vyžívají se v tom!!

    OdpovědětVymazat
  2. Jsou to poctivi sluzebnici:-)

    OdpovědětVymazat
  3. dvojnasobna pankacovina ;-) zapomneli jste si vzit pivko jako obranu pred bacou, ze?

    OdpovědětVymazat
  4. Prave, vyrazili jsme do zavodu jako totalni nazdarci. Ten dedek mel fakt ale neuveritelnou silu. Holt kluk z hor...

    OdpovědětVymazat
  5. Slušnej článek, škoda, že jsme vám nesdělili naše zkušenosti z letošního ERC. My jsme z obavy z hranice jeli přes Maďarsko a vykysli tam 2 hodiny. Ale pustili nás. Jo, jo, 4 km/hod. jsme při ERC také nedali a to bylo luxusni počasí, oproti tomu vašemu. Rád bych viděl mapu.
    Sádlo-prezident

    OdpovědětVymazat